Bhaktivinoda Ṭhākura shrnuje tuto dvanáctou kapitolu v Amṛta-pravāha- -bhāṣyi. Jsou v ní popsáni následovníci Advaity Prabhua, mezi nimiž jsou následovníci Jeho syna Acyutānandy považováni za čisté následovníky, kteří získali smetanu filosofie Advaity Ācāryi. Ostatní takzvaní potomci a následovníci Advaity Ācāryi si nezaslouží uznání. Tato kapitola také obsahuje vyprávĕní týkající se Gopāla Miśry, syna Advaity Ācāryi, a Advaitova služebníka, který se jmenoval Kamalākānta Viśvāsa. Gopāla v mládí omdlel bĕhem čištĕní Guṇḍicā-mandiru v Džagannáth Purí, a tak se stal příjemcem milosti Pána Caitanyi Mahāprabhua. Příbĕh Kamalākānty Viśvāse se týká tří set rupií, které si půjčil od Pratāparudry Mahārāje na splacení dluhu Advaity Ācāryi, o čemž se dozvĕdĕl Śrī Caitanya Mahāprabhu a pokáral ho za to. Kamalākānta Viśvāsa pak byl na žádost Advaity Ācāryi očištĕn. Po popisech potomků Advaity Ācāryi je tato kapitola ukončena popisem následovníků Gadādhara Paṇḍita Gosvāmīho.