V této kapitole je vysvĕtleno, že Pán Caitanya je samotný Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství. Z toho vyplývá, že záře Brahmanu je tĕlesný jas Pána Caitanyi a že lokalizovaná Nadduše, sídlící v srdcích všech živých bytostí, je Jeho částečným zastoupením. V této souvislosti jsou také vysvĕtleni puruṣa- -avatārové. Mahā-Viṣṇu je sice zdrojem všech podmínĕných duší, ale konečným zřídlem a zdrojem početných úplných expanzí – včetnĕ Nārāyaṇa, kterého obvykle māyāvādští filosofové považují za Absolutní Pravdu – je podle tvrzení autoritativních písem Pán Kṛṣṇa. Je tu také vysvĕtleno, jak Pán projevuje expanze prābhava a vaibhava a také částečné inkarnace a inkarnace s propůjčenými energiemi. Diskutováno je také Kṛṣṇovo dĕtství a mládí a je vysvĕtleno, že Jeho vĕčná podoba se vyznačuje vĕkem raného mládí.