V této kapitole autor zevrubnĕ vysvĕtluje vnĕjší důvody zjevení Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Poté, co Pán Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, projevil svoje zábavy jako Pán Kṛṣṇa, považoval za moudré zjevit se v podobĕ oddaného, aby tak osobnĕ vysvĕtlil transcendentální nálady vzájemné služby a lásky, kterou si vymĕňuje se svými služebníky, přáteli, rodiči a snoubenkami. Podle védské literatury je v nynĕjším vĕku Kali nejpřednĕjší povinností lidstva nāma-saṅkīrtana neboli společné zpívání svatého jména Pána. Inkarnace pro tento vĕk tedy učí zvláštĕ tomuto postupu, ale pouze samotný Kṛṣṇa může vysvĕtlit důvĕrnou láskyplnou službu ve čtyřech hlavních druzích láskyplných vztahů mezi Nejvyšším Pánem a Jeho oddanými. Proto Pán Kṛṣṇa osobnĕ sestoupil jako Pán Caitanya se svými úplnými částmi. Tato kapitola vysvĕtluje, že toto byl důvod, proč se Pán Kṛṣṇa osobnĕ zjevil v Navadvípu v podobĕ Śrī Kṛṣṇy Caitanyi Mahāprabhua.