Text 63
smitālokaḥ śokaṁ harati jagatāṁ yasya parito
girāṁ tu prārambhaḥ kuśala-paṭalīṁ pallavayati
padālambhaḥ kaṁ vā praṇayati na hi prema-nivahaṁ
sa devaś caitanyākṛtir atitarāṁ naḥ kṛpayatu
smita – usmĕvavý; ālokaḥ – pohled; śokam – nářek; harati – odstraňuje; jagatām – svĕta; yasya – jehož; paritaḥ – všude; girām – řeči; tu – také; prārambhaḥ – začátek; kuśala – všeho příznivého; paṭalīm – spousty; pallavayati – způsobí, že rozkvete; pada-ālambhaḥ – chytit se lotosových nohou; kaṁ vā – vůbec; praṇayati – vede k; na – ne; hi – jistĕ; prema-nivaham – množství lásky k Bohu; saḥ – On; devaḥ – Nejvyšší Osobnost Božství; caitanya-ākṛtiḥ – v podobĕ Pána Caitanyi Mahāprabhua; atitarām – hojnĕ; naḥ – nám; kṛpayatu – nechť prokáže svou milost.
„Kéž nám Nejvyšší Osobnost Božství v podobĕ Pána Śrī Caitanyi udĕlí svoji bezpříčinnou milost! Jeho usmĕvavý pohled ihned zahání všechny smutky tohoto svĕta a každé Jeho slovo rozvíjí lístky příznivých rostlinek oddanosti, a tak je probouzí k životu. Přijetí útočištĕ u Jeho lotosových nohou okamžitĕ vyvolává transcendentální lásku k Bohu.“
Tento verš je Dvitīya Śrī Caitanyāṣṭaka 8 ze Stava-māly Śrīly Rūpy Gosvāmīho.