Text 51

Prostor obklopující vaikuṇṭhské planety v duchovním nebi je tvořen oslnivou neosobní září zvanou Brahman a za ní je velký Příčinný oceán, který se rozkládá mezi hmotným a duchovním svĕtem. Hmotná příroda je vedlejším produktem tohoto Příčinného oceánu.

Kāraṇodakaśāyī Viṣṇu, jenž leží v Příčinném oceánu, vytváří vesmíry pouhým pohledem na hmotnou přírodu. Kṛṣṇa tedy osobnĕ nemá s hmotným stvořením nic společného. Bhagavad-gītā potvrzuje, že hmotná příroda vytváří mnoho hmotných vesmírů poté, co na ni Pán pohlédne. Ani Kṛṣṇa na Goloce, ani Nārāyaṇa na Vaikuṇṭĕ nepřicházejí s hmotným stvořením do přímého styku, nýbrž zůstávají zcela mimo dosah hmotné energie.

Pohlédnout na hmotné stvoření za hranicemi Příčinného oceánu, je úkolem Mahā-saṅkarṣaṇa v podobĕ Kāraṇodakaśāyī Viṣṇua. Hmotná příroda je s Nejvyšším Pánem spojena pouze Jeho pohledem a nijak jinak. Říká se, že k jejímu oplodnĕní dochází energií Jeho pohledu. Hmotná energie māyā se nikdy nedotkne dokonce ani Příčinného oceánu, protože Pán na ni pohlíží z velké vzdálenosti.

Síla Pánova pohledu rozhýbe souhrn vesmírné energie, která tak začne okamžitĕ jednat. Z toho je zřejmé, že hmota, ať je sebemocnĕjší, nemá sama o sobĕ žádnou sílu. Její činnosti začínají milostí Pána, a potom je teprve systematicky projeveno celé vesmírné stvoření. K pochopení tohoto tématu nám může částečnĕ pomoci příklad oplodnĕní ženy. Matka je pasivní, ale otec do ní vloží svoji energii, a ona otĕhotní. Matka dodá vše potřebné pro narození dítĕte ve svém lůnĕ. Podobnĕ Pán uvede hmotnou přírodu do činnosti, a ta potom dodá stavební prvky pro rozvoj vesmírů.

Hmotná příroda má dvĕ různá stádia. Jako pradhāna dodává prvky pro rozvoj vesmíru a jako māyā zapříčiňuje projevení svých prvků, které jsou dočasné jako pĕna v oceánu. Ve skutečnosti je však původní příčinou dočasných projevů hmotné přírody duchovní pohled Pána. Osobnost Božství je přímá, ale vzdálená příčina stvoření a hmotná příroda je nepřímá, bezprostřední příčina. Materialističtí vĕdci, pyšní na zázračné zmĕny, které přinesly jejich takzvané vynálezy, nejsou schopni vidĕt za hmotou skutečnou energii Boha. Lidé jsou tak postupnĕ svedeni vĕdou na úroveň bezbožné civilizace za cenu ztráty cíle lidského života. Protože materialisté ztratili životní cíl, ženou se za sobĕstačností, aniž by vĕdĕli, že díky Pánovĕ milosti již hmotná příroda sobĕstačná je. Ve jménu civilizace tak vytvářejí obrovský podvod a způsobují nerovnováhu v přirozené sobĕstačnosti hmotné přírody.

Myslet si, že hmotná příroda je vším, co existuje, aniž bychom znali původní příčinu, je nevĕdomost. Pán Caitanya se zjevil proto, aby tuto temnotu nevĕdomosti odstranil zažehnutím jiskry duchovního života, jež může Jeho bezpříčinnou milostí osvítit celý svĕt.

Pro vysvĕtlení toho, jak māyā jedná díky Kṛṣṇovĕ síle, používá autor Śrī Caitanya-caritāmṛty příkladu se železnou tyčí a ohnĕm: železná tyč sice není oheň, ale když se rozžhaví, chová se jako oheň. Podobnĕ všechny akce a reakce hmotné přírody nejsou ve skutečnosti dílem samotné hmotné přírody, nýbrž akcemi a reakcemi energie Nejvyššího Pána, které se prostřednictvím hmoty projevují. Mĕď je vodičem elektrické energie, ale to neznamená, že mĕď je elektřina. Elektřina je vyrábĕna v elektrárnĕ pod dohledem povolané živé bytosti. Za veškerou spletitostí přírodních zákonů stojí velká živá bytost, která je osobou jako inženýr v elektrárnĕ. Celé vesmírné stvoření je systematicky v pohybu díky inteligenci této osoby.

Kvality přírody, které jsou přímou příčinou hmotných činností, také původnĕ uvádí do činnosti Nārāyaṇa. Vysvĕtlíme si to na jednoduchém příkladu: Když hrnčíř vyrobí hlinĕný hrnec, jsou jeho hrnčířský kruh, nástroje a hlína bezprostřední příčiny hrnce, ale samotný hrnčíř je hlavní příčinou. Podobnĕ je hlavní příčinou veškerého hmotného stvoření Nārāyaṇa a hmotná energie dodává hmotné suroviny. Bez Nārāyaṇa jsou tedy všechny ostatní příčiny k ničemu, stejnĕ jako jsou k ničemu hrnčířský kruh a náčiní bez hrnčíře. Protože materialističtí vĕdci přehlížejí Osobnost Božství, je to jako by se zajímali o hrnčířský kruh a jeho otáčení, hrnčířovy nástroje a hmotu, ze které se hrnec vyrábí, ale nevĕdĕli nic o hrnčířovi. Moderní vĕda tedy vytvořila nedokonalou, bezbožnou civilizaci, která žije v naprosté nevĕdomosti, co se týče konečné příčiny. Vĕdecký pokrok by mĕl smĕřovat ke vznešenému cíli, a tím by mĕla být Osobnost Božství. V Bhagavad-gītĕ je řečeno, že velcí učenci, kteří zdůrazňují důležitost experimentálního myšlení, mohou poznat Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, příčinu všech příčin, až po mnoha a mnoha životech výzkumů. Když Ho človĕk dokonale pozná, odevzdá se Mu, a tehdy se stává mahātmou.