Text 150
stotraṁ yatra taṭa-sthatāṁ prakaṭayac cittasya dhatte vyathāṁ
nindāpi pramadaṁ prayacchati parīhāsa-śriyaṁ bibhratī
doṣeṇa kṣayitāṁ guṇena gurutāṁ kenāpy anātanvatī
premṇaḥ svārasikasya kasyacid iyaṁ vikrīḍati prakriyā
stotram – chválu; yatra – ve které; taṭa-sthatām – neutralitu; prakaṭayat – projevující; cittasya – srdci; dhatte – dává; vyathām – bolestivé následky; nindā – pomlouvání; api – také; pramadam – radost; prayacchati – dodává; parīhāsa – žertování; śriyam – krásu; bibhratī – přednášející; doṣeṇa – nařknutím; kṣayitām – zmenšování; guṇena – dobrými vlastnostmi; gurutām – důležitost; kena api – jakoukoliv; anātanvatī – nezvĕtšující; premṇaḥ – lásky k Bohu; svārasikasya – spontánní; kasyacit – jakékoliv; iyam – toto; vikrīḍati – působí v srdci; prakriyā – způsob jednání.
„ ,Když jeden z milenců slyší, jak ho druhý chválí, je navenek klidný, ale v srdci pociťuje bolest. Když slyší, jak ho ten druhý z nĕčeho obviňuje, považuje to za žerty a činí mu to potĕšení. Když u svého drahého protĕjšku najde jeden z milenců nĕjaké chyby, jeho lásku to nijak nezmenší, ale stejnĕ tak ani dobré vlastnosti milovaného protĕjšku nezvĕtší jeho spontánní náklonnost. Spontánní láska tak pokračuje za každých okolností. Takto působí spontánní láska k Bohu v srdci.̀ “
Tento verš z Vidagdha-mādhavy (5.4) vyslovila Paurṇamāsī, babička Madhumaṅgala a matka Sāndīpaniho Muniho.