Text 151
śrutvā niṣṭhuratāṁ mamendu-vadanā premāṅkuraṁ bhindatī
svānte śānti-dhurāṁ vidhāya vidhure prāyaḥ parāñciṣyati
kiṁ vā pāmara-kāma-kārmuka-paritrastā vimokṣyaty asūn
hā maugdhyāt phalinī manoratha-latā mṛdvī mayonmūlitā
śrutvā – posloucháním; niṣṭhuratām – krutosti; mama – Moje; indu-vadanā – mĕsíci podobné tváře; prema-aṅkuram – semínko lásky; bhindatī – puká; sva-ante – v Jejím srdci; śānti-dhurām – velkou snášenlivost; vidhāya – beroucí; vidhure – zarmoucená; prāyaḥ – témĕř; parāñciṣyati – může se obrátit proti; kiṁ vā – nebo; pāmara – nejhroznĕjších; kāma – chtivých tužeb neboli Amora; kārmuka – luku; paritrastā – vystrašená; vimokṣyati – vzdá se; asūn – života; hā – bĕda; maugdhyāt – kvůli zmatenosti; phalinī – témĕř nesoucí plody; manaḥ-ratha-latā – rostlinka rostoucí lásky; mṛdvī – velmi křehká; mayā – Mnou; unmūlitā – vytržena.
„ ,Až Rādhārāṇī, která má tvář jako mĕsíc, uslyší, jak jsem k Ní krutý, může ve svém zarmouceném srdci zaujmout nĕjaký postoj tolerance. Potom by se ale mohla obrátit proti Mnĕ. Ve strachu z chtivých tužeb vyprovokovaných lukem hrozivého Amora by dokonce mohla ukončit svůj život. Bĕda! Jak pošetile jsem vytrhl tu křehkou rostlinku Její touhy právĕ ve chvíli, kdy byla připravena vydat plody.̀ “
Kṛṣṇa takto lituje svého krutého chování vůči Śrīmatī Rādhārāṇī (Vidagdha-mādhava 2.40).