Text 165
ayaṁ nayana-daṇḍita-pravara-puṇḍarīka-prabhaḥ
prabhāti nava-jāguḍa-dyuti-viḍambi-pītāmbaraḥ
araṇyaja-pariṣkriyā-damita-divya-veśādaro
harin-maṇi-manohara-dyutibhir ujjvalāṅgo hariḥ
ayam – tĕmato; nayana – jehož překrásnýma očima; daṇḍita – přemožený; pravara – nejlepší; puṇḍarīka-prabhaḥ – lesk bílých lotosů; prabhāti – vypadá půvabnĕ; nava-jāguḍa-dyuti – jas čerstvĕ nanešené kuṅkumy; viḍambi – zesmĕšňující; pīta-ambaraḥ – jehož žluté oblečení; araṇya-ja – nasbíranými v lese; pariṣkriyā – jehož ozdobami; damita – překonané; divya-veśa-ādaraḥ – dychtĕní po prvotřídním oblečení; harin-maṇi – smaragdů; manaḥ-hara – přitahující mysl; dyutibhiḥ – nádherou; ujjvala-aṅgaḥ – jehož překrásné tĕlo; hariḥ – Nejvyšší Osobnost Božství.
„ ,Krása Kṛṣṇových očí překonává krásu bílých lotosů, Jeho žluté šaty předčí jas čerstvĕ nanesené kuṅkumy, Jeho ozdoby z vybraných lesních kvĕtů pokořují touhu po tĕch nejlepších šatech a Jeho tĕlesná krása svou nádherou přitahuje mysl víc než drahokamy zvané marakata-maṇi (smaragdy).̀ “
Tento verš (Vidagdha-mādhava 1.17) vyslovila Paurṇamāsī.