Text 171
pramada-rasa-taraṅga-smera-gaṇḍa-sthalāyāḥ
smara-dhanur anubandhi-bhrū-latā-lāsya-bhājaḥ
mada-kala-cala-bhṛṅgī-bhrānti-bhaṅgīṁ dadhāno
hṛdayam idam adāṅkṣīt pakṣmalākṣyāḥ kaṭākṣaḥ
pramada – radosti; rasa-taraṅga – neustálými vlnami nálad; smera – jemnĕ se usmívající; gaṇḍa-sthalāyāḥ – jejíž tváře; smara-dhanuḥ – Amorův luk; anubandhi – spojené s; bhrū-latā – prohnutého obočí; lāsya – tanec; bhājaḥ – toho, kdo má; mada-kala – omámených; cala – neklidné; bhṛṅgī-bhrānti – poletování čmeláků; bhaṅgīm – připomínku; dadhānaḥ – dává; hṛdayam idam – toto srdce; adāṅkṣīt – kousl; pakṣmala – mající úžasné řasy; akṣyāḥ – jejíchž očí; kaṭa-akṣaḥ – pohled.
„ ,Když se Śrīmatī Rādhārāṇī usmĕje, po tvářích Jí stékají vlny radosti a Její prohnutá obočí tančí jako Amorův luk. Její kouzelný pohled připomíná nejistý tanec omámeného čmeláka. Ten čmelák Mĕ bodl do přeslenu Mého srdce.̀ “
Tento verš (Vidagdha-mādhava 2.51) vyslovil také Pán Kṛṣṇa.