Text 177
nija-praṇayitāṁ sudhām udayam āpnuvan yaḥ kṣitau
kiraty alam urī-kṛta-dvija-kulādhirāja-sthitiḥ
sa luñcita-tamas-tatir mama śacī-sutākhyaḥ śaśī
vaśī-kṛta-jagan-manāḥ kim api śarma vinyasyatu
nija-praṇayitām – vlastní oddané lásky; sudhām – nektar; udayam – zjevení; āpnuvan – získávající; yaḥ – ten, kdo; kṣitau – po zemském povrchu; kirati – šíří; alam – obšírnĕ; urī-kṛta – přijal; dvija-kula-adhirāja-sthitiḥ – postavení nejvznešenĕjšího z brāhmaṇů; saḥ – On; luñcita – zahnal; tamaḥ – temnoty; tatiḥ – masy; mama – moji; śacī-suta-ākhyaḥ – známý jako Śacīnandana, syn matky Śacī; śaśī – mĕsíc; vaśī-kṛta – pokořil; jagat-manāḥ – mysl každého na svĕtĕ; kim api – nĕjak; śarma – přízeň; vinyasyatu – nechť udĕlí.
„ ,Mĕsíci podobný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, známý jako syn matky Śacī, se nyní zjevil na zemi, aby šířil svoji oddanou lásku. Je vládcem společnosti brāhmaṇů. Může odstranit veškerou temnotu nevĕdomosti a ovládnout mysl každého na svĕtĕ. Nechť nám všem tento vycházející mĕsíc udĕlí vše příznivé.̀ “
Toto je třetí verš prvního dĕjství Lalita-mādhavy.