Text 188
harim uddiśate rajo-bharaḥ
purataḥ saṅgamayaty amuṁ tamaḥ
vraja-vāma-dṛśāṁ na paddhatiḥ
prakaṭā sarva-dṛśaḥ śruter api
harim – Kṛṣṇu; uddiśate – poukazuje na; rajaḥ-bharaḥ – prach zvířený kravami; purataḥ – před; saṅgamayati – vybízí k setkání; amum – Kṛṣṇu; tamaḥ – temnota; vraja-vāma-dṛśām – dívek z Vrindávanu; na – ne; paddhatiḥ – bĕh činností; prakaṭā – projevený; sarva-dṛśaḥ – kteří vĕdí vše; śruteḥ – Véd; api – také.
„ ,Prach zvířený kopyty krav a telátek na cestĕ vytváří temnotu, která naznačuje, že se Kṛṣṇa vrací domů z pastvin. Večerní temnota zase vybízí gopī k setkání s Kṛṣṇou. Zábavy Kṛṣṇy a gopī jsou tak zahalené určitým druhem transcendentální temnoty, a proto je obyčejní védští učenci nemohou vidĕt.̀ “
Tento verš pochází z Lalita-mādhavy (1.23) a vyslovila ho Paurṇamāsī při rozhovoru s Gārgī.
V Bhagavad-gītĕ (2.45) Kṛṣṇa říká: trai-guṇya-viṣayā vedā nistrai-guṇyo bhavārjuna. Arjunovi tak radí, aby se povznesl nad kvality hmotné přírody, protože celý védský systém je plný popisů týkajících se sattva-guṇy, rajo-guṇy a tamo-guṇy. Lidé jsou obvykle zahaleni kvalitou rajo-guṇy, a proto nejsou schopni pochopit Kṛṣṇovy zábavy s gopīmi ve Vradži. Navíc jejich pochopení ruší ještĕ kvalita tamo-guṇy. Ve Vrindávanu je to však jiné. I když je Kṛṣṇa zahalený mračny prachu, gopī vĕdí, že v této prašné bouři je Kṛṣṇa. Protože jsou Jeho nejvĕtší oddané, vidí Jeho ruku ve všem. Oddaní proto vĕdí, co Kṛṣṇa dĕlá, i v temnotĕ nebo v oblacích prachu. Významem tohoto verše je, že Kṛṣṇa se za žádných okolností neztrácí zrakům svých vznešených oddaných, jako jsou gopī.