Text 211
śrī-rūpa kahena, — “āmi kichui nā jāni
yei mahāprabhu kahāna, sei kahi vāṇī”
śrī-rūpa kahena – Śrīla Rūpa Gosvāmī odpovídá; āmi – já; kichui nā jāni – nic nevím; yei – cokoliv; mahāprabhu kahāna – Śrī Caitanya Mahāprabhu mĕ přimĕje říci či napsat; sei – to; kahi – říkám; vāṇī – transcendentální slova.
Śrī Rūpa Gosvāmī řekl: „Já nic nevím. Jediná transcendentální slova, jež jsem schopen vyslovit, jsou ta, která mi do úst vkládá Śrī Caitanya Mahāprabhu.“
Básník či spisovatel píšící na transcendentální témata není obyčejným spisovatelem či překladatelem. Vše, co píše, bude mít velký účinek, protože je zmocnĕn Nejvyšší Osobností Božství. Zmocnĕní Nejvyšší Osobností Božství je podstatné. Materialistický básník, jehož poezie pojednává o materialistických činnostech mužů a žen, není schopen popsat transcendentální zábavy Pána ani transcendentální závĕry oddané služby. Śrīla Sanātana Gosvāmī proto všechny začínající oddané varoval, aby nenaslouchali neoddaným:
avaiṣṇava-mukhodgīrṇaṁ
pūtaṁ hari-kathāmṛtam
śravaṇaṁ naiva kartavyaṁ
sarpocchiṣṭaṁ yathā payaḥ
(Padma Purāṇa)
„Od neoddaného bychom nemĕli naslouchat ničemu o Kṛṣṇovi. Mléko, kterého se dotkla hadí tlama, má jedovaté účinky. Podobnĕ jedovaté jsou i výklady o Kṛṣṇovi vyřčené neoddaným.“
Dokud človĕk není naprosto čistým oddaným Pána, nemĕl by se snažit o básnické líčení Kṛṣṇových zábav, protože to bude jen svĕtské. Existuje mnoho podání Kṛṣṇovy Bhagavad-gīty napsaných lidmi se svĕtským vĕdomím, kteří se nekvalifikovali čistou oddaností. I když se pokoušeli psát transcendentální literaturu, nedokázali ve službĕ Kṛṣṇovi zamĕstnat ani jednoho oddaného. Śrī Sanātana Gosvāmī nás tedy varuje, že taková literatura je svĕtská, a my bychom se jí proto nemĕli ani dotknout.