Text 18
indriye nā kari roṣa, iṅhā-sabāra kāhāṅ doṣa,
kṛṣṇa-rūpādira mahā ākarṣaṇa
rūpādi pāṅca pāṅce ṭāne, gela ghoḍāra parāṇe,
mora dehe nā rahe jīvana
indriye – na smysly; nā – ne; kari roṣa – mohu se zlobit; iṅhā-sabāra – jich všech; kāhāṅ – kde; doṣa – chyba; kṛṣṇa-rūpa-ādira – krása, zvuk, dotek, vůnĕ a chuť Pána Kṛṣṇy; mahā – nesmírnĕ velká; ākarṣaṇa – přitažlivost; rūpa-ādi – krása a tak dále; pāṅca – pĕt; pāṅce – pĕt smyslů; ṭāne – tahají; gela – odejde; ghoḍāra – konĕ; parāṇe – život; mora – Mém; dehe – v tĕle; nā – ne; rahe – zůstane; jīvana – život.
„Má drahá přítelkynĕ, pokud říkáš ,Jen se snaž ovládat své smyslỳ, co ti na to mám říct? Na své smysly se zlobit nemohu. Je to snad jejich chyba? Kṛṣṇova krása, zvuk, dotek, vůnĕ a chuť jsou svojí povahou nesmírnĕ přitažlivé. Tĕchto pĕt rysů přitahuje Mé smysly, a každý z nich chce potom táhnout mysl jiným smĕrem. Život Mé mysli je tak ohrožen jako život konĕ, který je tažený do pĕti smĕrů zároveň. Proto i Mnĕ hrozí smrt.“