Text 148
nijāṅkure pulakita, puṣpe hāsya vikasita,
madhu-miṣe vahe aśru-dhāra
veṇure māni’ nija-jāti, āryera yena putra-nāti,
‘vaiṣṇava’ haile ānanda-vikāra
nija-aṅkure – svými poupaty; pulakita – šťastné; puṣpe – svými kvĕty; hāsya – úsmĕvy; vikasita – ukazované; madhu-miṣe – ronĕním medu; vahe – tečou; aśru-dhāra – proudy slz; veṇure – flétnu; māni' – považující; nija-jāti – ze stejné rodiny; āryera – předků; yena – jako kdyby; putra-nāti – syn či vnuk; vaiṣṇava – vaiṣṇavou; haile – když se stane; ānanda-vikāra – promĕna z transcendentální blaženosti.
„ ,Stromy na březích Jamuny a Gangy jsou neustále šťastné. Zdá se, jako by se svými kvĕty usmívaly a jako by ronily slzy v podobĕ vytékajícího medu. Tak jako pociťují transcendentální radost předkové vaiṣṇavského syna či vnuka, prožívají blaženost i stromy, protože tato flétna je členem jejich rodiny.̀ “