Shrnutí této osmnácté kapitoly předkládá ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura. Jednoho podzimního večera za úplňku se Śrī Caitanya Mahāprabhu procházel po mořském břehu nedaleko chrámu Āiṭoṭā. Spletl si moře s řekou Jamunou a skočil do nĕho s nadĕjí, že spatří Kṛṣṇovy vodní radovánky se Śrīmatī Rādhārāṇī a ostatními gopīmi. Jak tak plaval v moři, proud Ho odnesl k chrámu Koṇārka, kde Ho jeden rybář považoval za velkou rybu, chytil Ho do sítĕ a vynesl na břeh. Śrī Caitanya Mahāprabhu byl v bezvĕdomí a Jeho tĕlo mĕlo neobvyklý tvar. Jakmile se rybář tĕla dotkl, zešílel extatickou láskou ke Kṛṣṇovi. Jeho vlastní šílenství ho ale vydĕsilo, protože si myslel, že ho posedl duch. Když se chystal vyhledat vyhánĕče duchů, potkal na pláži Svarūpu Dāmodara Gosvāmīho a ostatní oddané, kteří Pána všude hledali. Po nĕkolika otázkách Svarūpa Dāmodara pochopil, že rybář chytil Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua do své sítĕ. A protože se rybář bál, že je posedlý duchem, dal mu Svarūpa Dāmodara Gosvāmī políček a pronesl Hare Kṛṣṇa, což rybáře okamžitĕ uklidnilo. Oddaní pak hlasitĕ opakovali Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, a když se Śrī Caitanya Mahāprabhu probral k vnĕjšímu vĕdomí, odvedli Ho zpátky do Jeho sídla.