Tato kapitola dále vypráví o tom, jak Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu jedné noci za úplňku v mĕsíci Vaiśākha (duben-kvĕten) vstoupil do zahrady Džagannáth-vallabha a prožíval různé transcendentální extáze. Dojatý extází lásky z toho, že pod jedním aśokovým stromem najednou spatřil Pána Śrī Kṛṣṇu, projevil různé příznaky duchovního šílenství.