Následující shrnutí dvacáté kapitoly uvádí ve své <i>Amṛta-pravāha-bhāṣyi</i> Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura. Śrī Caitanya Mahāprabhu trávil noci vychutnáváním si významu modliteb <i>Śikṣāṣṭaky</i> ve společnosti Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho a Rāmānandy Rāye. Nĕkdy recitoval verše z <i>Gīta-govindy</i> Jayadevy Gosvāmīho, ze <i>Śrīmad-Bhāgavatamu,</i> z <i>Jagannātha-vallabha-nāṭaky</i> Śrī Rāmānandy Rāye nebo z <i>Kṛṣṇa-karṇāmṛty</i> Śrī Bilvamaṅgala Ṭhākura. Tímto způsobem byl pohroužený v extatických emocích. Po dvanáct let strávených v Džagannáth Purí si Śrī Caitanya Mahāprabhu vychutnával recitování takovýchto transcendentálních veršů. Pán pobýval v tomto svĕtĕ smrtelníků celkem čtyřicet osm let. Autor <i>Caitanya-caritāmṛty</i> se krátce zmiňuje o Pánovĕ odchodu, krátce shrnuje <i>Antya-līlu</i> a celou knihu uzavírá.