Text 47
āśliṣya vā pāda-ratāṁ pinaṣṭu mām
adarśanān marma-hatāṁ karotu vā
yathā tathā vā vidadhātu lampaṭo
mat-prāṇa-nāthas tu sa eva nāparaḥ
āśliṣya – objímající s velkým potĕšením; vā – nebo; pāda-ratām – kdo padl k lotosovým nohám; pinaṣṭu – nechť šlape; mām – po Mnĕ; adarśanāt – tím, že není k vidĕní; marma-hatām – zlomené srdce; karotu – nechť učiní; vā – nebo; yathā – jak (On chce); tathā – tak; vā – nebo; vidadhātu – nechť činí; lampaṭaḥ – zhýralec, který se stýká s jinými ženami; mat-prāṇa-nāthaḥ – Pán Mého života; tu – ale; saḥ – On; eva – pouze; na aparaḥ – nikdo jiný.
„ ,Nechť Kṛṣṇa pevnĕ obejme tuto svou služebnici, která padla k Jeho lotosovým nohám, ať Mĕ třeba pošlape nebo Mi zlomí srdce tím, že Mi nikdy nedovolí Ho spatřit. Je to koneckonců zhýralec a může si dĕlat, co chce. Přesto je pouze On uctívaným Pánem Mého srdce, a nikdo jiný.̀ “