Sanātana Gosvāmī mĕl kvůli své nemoci po celém tĕle mokvající boláky, a tak Śrī Caitanyu Mahāprabhua neobjímal. Pán ho však vždy násilím obejmul. Sanātana Gosvāmī z toho byl velmi nešťastný a ptal se Jagadānandy Paṇḍita, co má dĕlat. Jagadānanda mu poradil, aby se po Jagannāthovĕ slavnosti vrátil do Vrindávanu, ale jakmile se o tom dozvĕdĕl Śrī Caitanya Mahāprabhu, Jagadānandu Paṇḍita pokáral a upozornil ho na to, že Sanātana Gosvāmī je starší než on a také učenĕjší. Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl Sanātanovi Gosvāmīmu, že je čistý oddaný, a tak Mu jeho tĕlesný stav není vůbec na obtíž. Protože byl sannyāsī, nepovažoval jedno tĕlo za lepší než druhé. Řekl mu také, že o nĕho i o ostatní oddané pečuje jako otec. Hnis vytékající ze Sanātanovy svĕdící kůže proto Pána vůbec neovlivňoval. Pán Sanātanu Gosvāmīho poté, co k nĕmu takto promluvil, znovu obejmul, a toto objetí Sanātanu zbavilo jeho nemoci. Pán mu nařídil, aby s Ním ten rok zůstal, a po příští slavnosti Ratha-yātrā Sanātana Gosvāmī opustil Purušóttama-kšétru a vrátil se do Vrindávanu.