Text 70
bhajanera madhye śreṣṭha nava-vidhā bhakti
‘kṛṣṇa-prema’, ‘kṛṣṇa’ dite dhare mahā-śakti
bhajanera madhye – v oddané službĕ; śreṣṭha – nejlepší; nava-vidhā bhakti – devĕt předepsaných způsobů oddané služby; kṛṣṇa-prema – extatickou lásku ke Kṛṣṇovi; kṛṣṇa – a Kṛṣṇu; dite – předat; dhare – vlastní; mahā-śakti – velkou moc.
„Mezi způsoby oddané služby je devĕt předepsaných druhů tĕmi nejlepšími, protože mají velkou moc předat Kṛṣṇu a extatickou lásku k Nĕmu.“
O tĕchto devíti způsobech oddané služby se zmiňuje Śrīmad-Bhāgavatam (7.5.23).
śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ
smaraṇaṁ pāda-sevanam
arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ
sakhyam ātma-nivedanam
Jedná se o naslouchání, opĕvování, vzpomínání na Kṛṣṇu, sloužení lotosovým nohám Kṛṣṇy, uctívání v chrámu, přednášení modliteb, jednání jako služebník, přátelení se s Kṛṣṇou a bezvýhradné odevzdání se Kṛṣṇovi. Tĕchto devĕt způsobů oddané služby dokáže oddanému zpřístupnit Kṛṣṇu a extatickou lásku k Nĕmu. Na začátku musí oddaný vykonávat oddanou službu podle usmĕrňujících zásad, ale postupnĕ, jak se pro nĕho oddaná služba stává vším, dosáhne té nejvznešenĕjší úrovnĕ extatické lásky ke Kṛṣṇovi. Kṛṣṇa je v konečném smyslu cílem života. Pro dosažení lotosových nohou Kṛṣṇy není nutné narodit se v urozené brāhmaṇské rodinĕ, a ani človĕk narozený v nízké rodinĕ není k dosažení lotosových nohou Kṛṣṇy nezpůsobilý. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (3.33.7) říká Devahūti Kapilovi:
aho bata śva-paco 'to garīyān
yaj-jihvāgre vartate nāma tubhyam
tepus tapas te juhuvuḥ sasnur āryā
brahmānūcur nāma gṛṇanti ye te
„Ó můj Pane, dokonce i človĕk narozený v nízké rodinĕ pojídačů psů je slavný, pokud neustále zpívá svaté jméno Pána. Takový človĕk již vykonal všechny druhy askeze a védských obĕtí, vykoupal se již ve všech svatých řekách a prostudoval celou védskou literaturu. Tak se stal vznešenou osobností.“ Podobnĕ promlouvá i Kuntīdevī k Pánu Kṛṣṇovi:
janmaiśvarya-śruta-śrībhir
edhamāna-madaḥ pumān
naivārhaty abhidhātuṁ vai
tvām akiñcana-gocaram
„Ten, kdo je pyšný na svůj původ, bohatství, poznání a krásu, Tvých lotosových nohou nedosáhne. Jsi dostupný jen pokorným, nikoliv pyšným.“ (Bhāgavatam 1.8.26).