Text 71
tāra madhye sarva-śreṣṭha nāma-saṅkīrtana
niraparādhe nāma laile pāya prema-dhana
tāra madhye — z devíti různých způsobů oddané služby; sarva-śreṣṭha — nejdůležitĕjší ze všech; nāma-saṅkīrtana — zpívání svatého jména Pána; niraparādhe — bez přestupků; nāma laile — když nĕkdo zpívá svaté jméno; pāya — získá; prema-dhana — nejcennĕjší extatickou lásku.
„Nejdůležitĕjším z tĕchto devíti způsobů oddané služby je neustálé zpívání svatého jména Pána. Ten, kdo to dĕlá a vyhýbá se zároveň deseti druhům přestupků, snadno dosáhne té nejcennĕjší lásky k Bohu.“
Śrīla Jīva Gosvāmī ve své Bhakti-sandarbĕ (270) předkládá následující pokyny:
iyaṁ ca kīrtanākhyā bhaktir bhagavato dravya-jāti-guṇa-kriyābhir dīna-janaika-viṣayāpāra-karuṇā-mayīti śruti-purāṇādi-viśrutiḥ. ata eva kalau svabhāvata evāti-dīneṣu lokeṣu āvirbhūya tān anāyāsenaiva tat-tad-yuga-gata-mahā-sādhanānāṁ sarvam eva phalaṁ dadānā sā kṛtārthayati. yata eva tayaiva kalau bhagavato viśeṣataś ca santoṣo bhavati.
„Zpívání svatého jména Pána je hlavní prostředek pro dosažení lásky k Bohu. Toto zpívání neboli oddaná služba nezávisí na žádném vybavení ani na zrození v dobré rodinĕ. Kṛṣṇovu pozornost na sebe upoutáme pokorou. To je výrok všech Véd. Pokud je tedy nĕkdo velice pokorný, může v tomto vĕku Kali snadno dosáhnout lotosových nohou Kṛṣṇy. To je naplnĕním všech velkých obĕtí a askeze, protože dosažením extatické lásky k Bohu oddaný dosáhne naprosté životní dokonalosti. Vše, co v rámci oddané služby dĕláme, tedy musí být doprovázeno neustálým zpíváním svatého jména Pána.“ Zpívání svatého jména Kṛṣṇy – Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare – vychvaluje Śrīla Rūpa Gosvāmī ve své Nāmāṣṭace (1):
nikhila-śruti-mauli-ratna-mālā-
dyuti-nīrājita-pāda-paṅkajānta
ayi mukta-kulair upāsyamānaṁ
paritas tvāṁ hari-nāma saṁśrayāmi
„Ó Hari-nāme! Špičky prstů Tvých lotosových nohou jsou neustále uctívány září vycházející ze šňůr drahokamů známých jako Upaniṣady, jež jsou korunními klenoty všech Véd. Osvobozené duše jako Nārada a Śukadeva Tĕ vĕčnĕ oslavují. Ó Hari-nāme! Zcela se Ti odevzdávám.“
Podobnĕ vychvaluje zpívání svatého jména Śrīla Sanātana Gosvāmī ve své Bṛhad-bhāgavatāmṛtĕ (1.1.9):
jayati jayati nāmānanda-rūpaṁ murārer
viramita-nija-dharma-dhyāna-pūjādi-yatnam
katham api sakṛd āttaṁ mukti-daṁ prāṇināṁ yat
paramam amṛtam ekaṁ jīvanaṁ bhūṣaṇaṁ me
„Sláva, sláva dokonale blaženému svatému jménu Śrī Kṛṣṇy, které způsobuje, že se oddaný vzdá všech bĕžných náboženských povinností, meditace a uctívání. Pokud živá bytost byť jen jednou vysloví svaté jméno, získá od Nĕho osvobození. Svaté jméno Kṛṣṇy je ten nejvĕtší nektar. Je to celý můj život a jediný poklad.“
Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.1.11) Śukadeva Gosvāmī říká:
etan nirvidyamānānām icchatām akuto-bhayam
yogināṁ nṛpa nirṇītaṁ harer nāmānukīrtanam
„Ó králi, neustálé zpívání svatého jména Pána po vzoru velkých autorit je cestou, po které bez pochyb a beze strachu dojdou k úspĕchu všichni, včetnĕ tĕch, kdo jsou zcela prosti hmotných tužeb, tĕch, kdo touží po veškerém hmotném požitku, i tĕch, kdo jsou díky transcendentálnímu poznání spokojení sami v sobĕ.“
Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (6.3.22) Yamarāja říká:
etāvān eva loke ’smin puṁsāṁ dharmaḥ paraḥ smṛtaḥ
bhakti-yogo bhagavati tan-nāma-grahaṇādibhiḥ
„Oddaná služba, která začíná zpíváním svatého jména Pána, je pro živou bytost v lidské společnosti nejvyšším náboženským principem.“
Také Śrī Caitanya Mahāprabhu říká ve své Śikṣāṣṭace (3):
tṛṇād api su-nīcena taror iva sahiṣṇunā
amāninā māna-dena kīrtanīyaḥ sadā hariḥ
„Človĕk by mĕl zpívat svaté jméno Pána s pokornou myslí a považovat se za nižšího než tráva na ulici. Má být snášenlivĕjší než strom, bez jediné stopy falešné ctižádosti a připravený vzdávat úctu druhým. V takovém rozpoložení mysli lze zpívat svaté jméno Pána neustále.“ Pojednání o deseti přestupcích při zpívání svatého jména Pána se nachází v Ādi-līle 8.24.