Text 118
pūrṇānanda-cit-svarūpa jagannātha-rāya
tāṅre kaili jaḍa-naśvara-prākṛta-kāya!!
pūrṇa-ānanda – naprostá transcendentální blaženost; cit-svarūpa – duchovní totožnost; jagannātha-rāya – Pán Jagannātha; tāṅre – Jeho; kaili – učinil jsi; jaḍa – netečné; naśvara – pomíjivé; prākṛta – hmotné; kāya – majícím tĕlo.
„Pán Jagannātha je zcela duchovní a plný transcendentální blaženosti, ale ty jsi Jej přirovnal k neživému, zkáze podléhajícímu tĕlu tvořenému Pánovou netečnou, vnĕjší energií.“
Pokud si nĕkdo myslí, že podoba Pána Jagannātha je modla ze dřeva, okamžitĕ do svého života přivolá neštĕstí. Padma Purāṇa říká: arcye viṣṇau śilā-dhīḥ...yasya vā nārakī saḥ – „Každý, kdo považuje Božstvo v chrámu za výtvor z kamene či dřeva, je obyvatelem pekla.“ Zavržen je proto rouhač, který si myslí, že tĕlo Pána Jagannātha je výtvor z hmoty, a dĕlá rozdíl mezi tĕlem a duší Pána Jagannātha. Čistý oddaný, znalý vĕdy o vĕdomí Kṛṣṇy, žádný rozdíl mezi tĕlem a duší Pána Jagannātha nedĕlá. Ví, že jsou jedno a totéž, stejnĕ jako Pán Kṛṣṇa a Jeho duše. Ten, kdo má oči očištĕné oddanou službou vykonávanou na duchovní úrovni, může opravdu vidĕt, že Pán Jagannātha a Jeho tĕlo jsou zcela duchovní. Pokročilý oddaný proto nevidí uctívané Božstvo jako duši uvnitř tĕla, jako je tomu v případĕ obyčejných lidských bytostí. Mezi tĕlem a duší Pána Jagannātha není rozdíl, protože Pán Jagannātha je sac-cid-ānanda-vigraha, stejnĕ jako je sac-cid-ānanda-vigraha i Kṛṣṇovo tĕlo. Mezi Pánem Jagannāthem a Śrī Caitanyou Mahāprabhuem ve skutečnosti není žádný rozdíl, ale nevĕdomý básník z Bengálska vztáhl na tĕlo Pána Śrī Jagannātha hmotné rozlišování.