Text 127
“hlādinyā samvidāśliṣṭaḥ
sac-cid-ānanda-īśvaraḥ
svāvidyā saṁvṛto jīvaḥ
saṅkleśa-nikarākaraḥ”
hlādinyā – energií hlādinī; samvidā – energií samvit; āśliṣṭaḥ – obklopený; sat-cit-ānanda – neustále transcendentálnĕ blažený; īśvaraḥ – nejvyšší vládce; sva – vlastní; avidyā – nevĕdomostí; saṁvṛtaḥ – obklopená; jīvaḥ – živá bytost; saṅkleśa – trojího utrpení; nikara – množství; ākaraḥ – důl.
„ ,Nejvyšší Osobnost Božství, nejvyšší vládce, vždy oplývá transcendentální blažeností a je doprovázen energiemi hlādinī a samvit. Podmínĕná duše je však neustále zahalená nevĕdomostí a obtĕžovaná trojím utrpením. To z ní dĕlá studnici plnou mnoha různých druhů strádání.̀ “
Tento verš uvádí Bhāvārtha-dīpika (1.7.6) Śrīdhara Svāmīho, kde cituje Śrī Viṣṇua Svāmīho.