Text 45-46
vraja-vadhū-saṅge kṛṣṇera rāsādi-vilāsa
yei jana kahe, śune kariyā viśvāsa
hṛd-roga-kāma tāṅra tat-kāle haya kṣaya
tina-guṇa-kṣobha nahe, ‘mahā-dhīra’ haya
vraja-vadhū-saṅge – ve společnosti dívek z Vradžabhúmi; kṛṣṇera – Pána Kṛṣṇy; rāsa-ādi-vilāsa – zábavy, jako je tanec rāsa; yei – který; jana – človĕk; kahe – popisuje; śune – poslouchá; kariyā viśvāsa – s velkou vírou; hṛt-roga – srdeční choroba; kāma – chtíč; tāṅra – jeho; tat-kāle – tehdy; haya kṣaya – je odstranĕn; tina-guṇa – tří kvalit hmotné přírody; kṣobha – rozrušení; nahe – není; mahā-dhīra – naprosto klidný; haya – stává se.
„Ten, kdo s velkou vírou naslouchá nebo vypráví o zábavách Pána Kṛṣṇy, jako je Jeho tanec rāsa s gopīmi, se okamžitĕ zbaví chorobných chtivých tužeb v srdci i rozrušení třemi kvalitami hmotné přírody, a tak získá klid.“
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura to komentuje takto: „Každý, kdo má vážný sklon naslouchat s velkou vírou a transcendentální, duchovnĕ inspirovanou myslí o zábavách Kṛṣṇova tance rāsa, jak je popisuje Śrīmad-Bhāgavatam, se okamžitĕ zbaví chtivých tužeb, jež se přirozenĕ nacházejí v srdci materialistického človĕka.“
Pokud čistý vaiṣṇava hovoří na téma Śrīmad-Bhāgavatamu a další čistý vaiṣṇava této realizované duši naslouchá, žijí oba v transcendentálním svĕtĕ, kde se jich znečištĕní kvalitami hmotné přírody nemůže dotknout. Jelikož jsou mluvčí i posluchač zbaveni znečištĕní kvalitami přírody, jsou neochvĕjnĕ pohrouženi v transcendentální mentalitĕ, kdy vĕdí, že jejich postavením na transcendentální úrovni je sloužit Nejvyššímu Pánu. Skupina lidí známá jako prākṛta-sahajiyové považuje transcendentální zábavy Pána Kṛṣṇy za nĕco, jako jsou vztahy muže a ženy na hmotné úrovni, a představují si, že jim naslouchání o rāsa-līle pomůže oslabit chtivé touhy v jejich nemocných srdcích. Protože však nenásledují usmĕrňující zásady, a dokonce porušují i obvyklé morální zásady, jejich rozjímání o rāsa-līle je zbytečnou snahou, která nĕkdy vede k tomu, že začnou jednání gopī a Pána Kṛṣṇy napodobovat. Aby tyto návyky prākṛta-sahajiyů zakázal, vyloučil Śrī Caitanya Mahāprabhu jejich hmotnou inteligenci použitím slova viśvāsa („víra“). Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.33.30) Śrīla Śukadeva Gosvāmī říká:
naitat samācarej jātu
manasāpi hy anīśvaraḥ
vinaśyaty ācaran mauḍhyād
yathā rudro 'bdhijaṁ viṣam
„Ten, kdo není Nejvyšší Osobnost Božství, by nikdy, ani v mysli nemĕl napodobovat Kṛṣṇovu transcendentální rāsa-līlu. Pokud to nĕkdo z nevĕdomosti dĕlá, bude zničen, jako kdyby chtĕl napodobovat Pána Śivu, který vypil jed vytvořený z oceánu.“