Text 137
yo dustyajān dāra-sutān
suhṛd-rājyaṁ hṛdi-spṛśaḥ
jahau yuvaiva mala-vad
uttama-śloka-lālasaḥ
yaḥ – kdo (Bharata Mahārāja); dustyajān – tĕžké se vzdát; dāra-sutān – ženy a dĕtí; suhṛt – přátel; rājyam – království; hṛdi-spṛśaḥ – drazí v hloubi srdce; jahau – vzdal se; yuvā – mládí; eva – tehdy; mala-vat – jako výkalů; uttama-śloka-lālasaḥ – uchvácený transcendentálními vlastnostmi, zábavami a společností Nejvyšší Osobnosti Božství.
„ ,Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je opĕvován vznešenými poetickými modlitbami tĕch, kdo se snaží získat Jeho přízeň. Proto je známý jako Uttamaśloka. Král Bharata tolik dychtil po společnosti Pána Kṛṣṇy, že se již v rozkvĕtu mládí vzdal své přitažlivé manželky, milujících dĕtí, drahých přátel a bohatého království stejnĕ, jako se človĕk vzdá výkalů poté, co se vyprázdní.̀ “
Tento verš pochází ze Śrīmad-Bhāgavatamu (5.14.43).