Text 198
yadyadi brahmaṇya kare brāhmaṇera sahāya
‘śuddha-vaiṣṇava’ nahe, haye ‘vaiṣṇavera prāya’
yadyapi – i když; brahmaṇya kare – dávají milodary brāhmaṇům; brāhmaṇera sahāya – velcí pomocníci brāhmaṇů; śuddha-vaiṣṇava – čistí vaiṣṇavové; nahe – ne; haye – oni jsou; vaiṣṇavera prāya – témĕř jako vaiṣṇavové.
„I když tvůj otec i strýc dávají milodary brāhmaṇům a velmi jim pomáhají, nejsou to čistí vaiṣṇavové. Jsou to však témĕř vaiṣṇavové.“
Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi píše, že nĕkteří lidé, obvykle velcí boháči, se oblékají jako vaiṣṇavové a dávají milodary brāhmaṇům. Jsou také připoutaní k uctívání Božstva, ale kvůli své připoutanosti k hmotnému požitku nemohou být čistými vaiṣṇavy. Anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam. Čistý vaiṣṇava netouží po hmotném požitku. To je základní kvalifikace čistého vaiṣṇavy. Jsou lidé, a zvláštĕ bohatí, kteří pravidelnĕ uctívají Božstvo, dávají milodary brāhmaṇům a jsou v každém ohledu zbožní, ale nemohou být čistými vaiṣṇavy. Navenek se sice tváří jako vaiṣṇavové a dobrodinci, ale jejich vnitřní touhou je užívat si vyšší úrovnĕ hmotného života. Otec Raghunātha dāse Govardhana a jeho starší bratr Hiraṇya dāsa dávali brāhmaṇům velké milodary a ve skutečnosti na nich záviseli všichni brāhmaṇové z gaudského kraje, takže byli považováni za velmi zbožné. Před obyčejnými lidmi však vystupovali jako vaiṣṇavové, i když z čistĕ duchovního hlediska byli obyčejnými lidskými bytostmi a ne čistými vaiṣṇavy. Skuteční vaiṣṇavové je považovali za témĕř vaiṣṇavy, nikoliv za čisté vaiṣṇavy. Byli to jinými slovy kaniṣṭha-adhikārī, protože si nebyli vĕdomi vyšších usmĕrňujících vaiṣṇavských zásad. Na druhou stranu je však nelze označit za viṣayī neboli slepé materialistické požitkáře.