Text 199
tathāpi viṣayera svabhāva — kare mahā-andha
sei karma karāya, yāte haya bhava-bandha
tathāpi – přesto; viṣayera svabhāva – síla hmotného požitku; kare mahā-andha – človĕka úplnĕ zaslepí; sei karma karāya – donutí ho takto jednat; yāte – kvůli čemuž; haya – je; bhava-bandha – pouto zrození a smrti.
„Ti, kdo jsou připoutaní k materialistickému životu a slepí vůči duchovnímu životu, jsou nuceni jednat tak, že je akce a reakce za jejich činnosti poutají k opakovanému rození a umírání.“
V Bhagavad-gītĕ (3.9) je jasnĕ řečeno: yajñārthāt karmaṇo 'nyatra loko 'yam karma-bandhanaḥ – pokud človĕk nejedná jako čistý oddaný, přinese mu každá činnost následky v podobĕ spoutanosti plodonosným jednáním (karma-bandhanaḥ). Také ve Śrīmad-Bhāgavatamu (5.5.4) se uvádí:
nūnaṁ pramattaḥ kurute vikarma
yad indriya-prītaya āpṛṇoti
na sādhu manye yata ātmano 'yam
asann api kleśa-da āsa dehaḥ
„Materialista, bláznivĕ posedlý činnostmi zamĕřenými na dosažení smyslového požitku, neví, že se zaplétá v opakovaném rození a umírání a že jeho tĕlo, i když dočasné, je plné utrpení.“ Viṣayī neboli osoba chycená v síti materialistického života, trvale zůstává v kolobĕhu rození a umírání. Není schopná pochopit, jak provádĕt čistou oddanou službu, a proto jedná jako karmī, jñānī, yogī nebo nĕkdo jiný podle své touhy, ale neví, že karma, jñāna a yoga pouze poutají ke kolobĕhu rození a umírání.