Text 223
vairāgī karibe sadā nāma-saṅkīrtana
māgiyā khāñā kare jīvana rakṣaṇa
vairāgī — človĕk ve stavu odříkání; karibe — udĕlá; sadā — vždy; nāma-saṅkīrtana — zpívání svatého jména Pána; māgiyā — žebráním; khāñā — jedením; kare jīvana rakṣaṇa — udržuje se naživu.
„Človĕk ve stavu odříkání by mĕl neustále zpívat svaté jméno Pána. Při životĕ by se mĕl udržovat tak, že si nĕco vyžebrá.“
V Hari-bhakti-vilāse se na konci dvacáté Vilāsy (20.366, 379, 382) píše:
kṛtyāny etāni tu prāyo gṛhiṇāṁ dhanināṁ satām
likhitāni na tu tyakta- parigraha-mahātmanām
prabhāte cārdha-rātre ca madhyāhne divasa-kṣaye
kīrtayanti hariṁ ye vai te taranti bhavārṇavam
evam ekāntināṁ prāyaḥ kīrtanaṁ smaraṇaṁ prabhoḥ
kurvatāṁ parama-prītyā kṛtyam anyan na rocate
Zámožný hospodář nemůže žít jako ten, kdo je ve stavu odříkání a přijímá útočištĕ jen u svatého jména. Takový hospodář by mĕl zpívat Kṛṣṇovo svaté jméno ráno, v poledne a večer. Potom bude schopný překonat nevĕdomost. Čistí oddaní ve stavu odříkání, kteří se zcela odevzdali Kṛṣṇovým lotosovým nohám, by však mĕli zpívat svaté jméno Pána s velkou láskou a vírou a neustále vzpomínat na Kṛṣṇovy lotosové nohy. Nemĕli by se zabývat ničím jiným než zpíváním svatého jména Pána. V knize Bhakti-sandarbha (283) Śrīla Jīva Gosvāmī píše:
yady api śrī-bhāgavata-mate pañca-rātrādi-vad-arcana-mārgasyāvaśyakatvaṁ nāsti, tad vināpi śaraṇāpatty-ādīnām ekatareṇāpi puruṣārtha-siddher abhihitatvāt.
„Podle názoru Śrīmad-Bhāgavatamu není uctívání Božstev nezbytné, tak jako není nutné následovat určité předpisy Pañcarātry a dalších písem. Bhāgavatam říká, že naprostého úspĕchu v lidském životĕ lze dosáhnout i bez uctívání Božstev pomocí kteréhokoliv jiného způsobu oddané služby, jako například tím, že se človĕk jednoduše odevzdá u Pánových nohou a chce Jeho ochranu.“