No edit permissions for Čeština

Text 223

vairāgī karibe sadā nāma-saṅkīrtana
māgiyā khāñā kare jīvana rakṣaṇa


vairāgī — človĕk ve stavu odříkání; karibe — udĕlá; sadā — vždy; nāma-saṅkīrtana — zpívání svatého jména Pána; māgiyā — žebráním; khāñā — jedením; kare jīvana rakṣaṇa — udržuje se naživu.
 


„Človĕk ve stavu odříkání by mĕl neustále zpívat svaté jméno Pána. Při životĕ by se mĕl udržovat tak, že si nĕco vyžebrá.“
 


V Hari-bhakti-vilāse se na konci dvacáté Vilāsy (20.366, 379, 382) píše:
 

kṛtyāny etāni tu prāyogṛhiṇāṁ dhanināṁ satām
likhitāni na tu tyakta-
parigraha-mahātmanām

prabhāte cārdha-rātre camadhyāhne divasa-kṣaye
kīrtayanti hariṁ ye vai
te taranti bhavārṇavam

evam ekāntināṁ prāyaḥkīrtanaṁ smaraṇaṁ prabhoḥ
kurvatāṁ parama-prītyā
kṛtyam anyan na rocate


Zámožný hospodář nemůže žít jako ten, kdo je ve stavu odříkání a přijímá útočištĕ jen u svatého jména. Takový hospodář by mĕl zpívat Kṛṣṇovo svaté jméno ráno, v poledne a večer. Potom bude schopný překonat nevĕdomost. Čistí oddaní ve stavu odříkání, kteří se zcela odevzdali Kṛṣṇovým lotosovým nohám, by však mĕli zpívat svaté jméno Pána s velkou láskou a vírou a neustále vzpomínat na Kṛṣṇovy lotosové nohy. Nemĕli by se zabývat ničím jiným než zpíváním svatého jména Pána. V knize Bhakti-sandarbha (283) Śrīla Jīva Gosvāmī píše:
 

yady api śrī-bhāgavata-mate pañca-rātrādi-vad-arcana-mārgasyāvaśyakatvaṁ nāsti, tad vināpi śaraṇāpatty-ādīnām ekatareṇāpi puruṣārtha-siddher abhihitatvāt.


„Podle názoru Śrīmad-Bhāgavatamu není uctívání Božstev nezbytné, tak jako není nutné následovat určité předpisy Pañcarātry a dalších písem. Bhāgavatam říká, že naprostého úspĕchu v lidském životĕ lze dosáhnout i bez uctívání Božstev pomocí kteréhokoliv jiného způsobu oddané služby, jako například tím, že se človĕk jednoduše odevzdá u Pánových nohou a chce Jeho ochranu.“
 

« Previous Next »