Text 40
yat te sujāta-caraṇāmburuhaṁ staneṣu
bhītāḥ śanaiḥ priya dadhīmahi karkaśeṣu
tenāṭavīm aṭasi tad vyathate na kiṁ svit
kūrpādibhir bhramati dhīr bhavad-āyuṣāṁ naḥ
yat – které; te – Tvoje; sujāta – velice jemné; caraṇa-ambu-ruham – lotosové nohy; staneṣu – na ňadra; bhītāḥ – bojící se; śanaiḥ – jemnĕ; priya – ó drahý; dadhīmahi – pokládáme; karkaśeṣu – hrubé; tena – s nimi; aṭavīm – po cestĕ; aṭasi – touláš se; tat – ony; vyathate – trpí; na – ne; kim svit – uvažujeme; kūrpa-ādibhiḥ – malými kamínky a podobnĕ; bhramati – rozrušuje; dhīḥ – mysl; bhavat-āyuṣām – tĕch, pro které jsi celým jejich životem; naḥ – nás.
„ ,Ó milovaný! Tvé lotosové nohy jsou tak jemné, že když si je nĕžnĕ pokládáme na svá ňadra, máme strach, abychom jim neublížily. Naše životy závisí pouze na Tobĕ. Naši mysl tedy neustále sužuje představa, že si při svých toulkách lesem poraníš své jemné nohy o kamínky na cestĕ.̀ “
Tento verš vyslovily gopī ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.31.19).