Text 47
āsām aho caraṇa-reṇu-juṣām ahaṁ syāṁ
vṛndāvane kim api gulma-latauṣadhīnām
yā dustyajaṁ sva-janam ārya-pathaṁ ca hitvā
bhejur mukunda-padavīṁ śrutibhir vimṛgyām
āsām – gopī; aho – ó; caraṇa-reṇu – prachu z lotosových nohou; juṣām – oddaným; aham syām – kéž se stanu; vṛndāvane – ve Vrindávanu; kim api – každý, kdo; gulma-latā-auṣadhīnām – mezi keři, popínavými rostlinami a bylinami; yā – tĕch, kterých; dustyajam – velmi tĕžké se vzdát; sva-janam – rodinných členů; ārya-patham – cesty ctnosti; ca – a; hitvā – poté, co se vzdaly; bhejuḥ – uctívaly; mukunda-padavīm – lotosové nohy Mukundy, Kṛṣṇy; śrutibhiḥ – Védami; vimṛgyām – mají být vyhledány.
„ ,Gopī z Vrindávanu se vzdaly společnosti svých manželů, synů a dalších rodinných členů, kterých je nesmírnĕ tĕžké se vzdát, a zavrhly cestu cudnosti, aby přijaly útočištĕ u lotosových nohou Mukundy, Kṛṣṇy, jež by všichni mĕli hledat pomocí védského poznání. Kéž bych mĕl to štĕstí stát se jedním z keřů, popínavých rostlin či bylin ve Vrindávanu, protože na nĕ gopī šlapou a žehnají jim prachem ze svých lotosových nohou.̀ “
Tento verš pocházející ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.47.61) vyslovil Uddhava. Kṛṣṇa jednou poslal Uddhavu do Vrindávanu, aby zjistil, jak se vede gopīm. Uddhava strávil nĕkolik mĕsíců v jejich společnosti a neustále s nimi hovořil o Kṛṣṇovi. I když to gopī a všechny ostatní obyvatele Vradžabhúmi, Vrindávanu, velmi potĕšilo, Uddhava si všiml, že gopī jsou odloučením od Kṛṣṇy silnĕ zasažené. V srdci byly tak rozrušené, že mĕly nĕkdy pomatenou mysl. Když Uddhava vidĕl jejich ryzí oddanost Kṛṣṇovi, chtĕl se stát popínavou rostlinou, stéblem trávy nebo bylinou ve Vrindávanu, aby po nĕm mohly gopī nĕkdy šlapat a on tak mohl na svou hlavu získat prach z jejich lotosových nohou.