Text 148
tārā sabe yadi kṛpā karite sādhila
‘āmā’ haite kichu nahe — prabhu tabe kahila
tārā – oni; sabe – všichni; yadi – když; kṛpā karite – projevit milost; sādhila – požádali; āmā haite kichu nahe – nemohu nic dĕlat; prabhu – Pán Caitanya; tabe – tehdy; kahila – odpovĕdĕl.
Pán totiž na žádosti všech oddaných o milost Gopīnāthovi Paṭṭanāyakovi odpovídal, že s tím nemůže nic dĕlat.
Hříšný človĕk ztrácí vyhlídky na duchovní pokrok i hmotné bohatství. Pokud si nĕkdo jen užívá hmotného svĕta pro uspokojení smyslů, je zajisté odsouzen ke zkáze. Rozvoj hmotného bohatství není přímá milost Nejvyšší Osobnosti Božství. Je to však náznak Pánovy nepřímé milosti, protože dokonce i človĕk příliš připoutaný k hmotnému blahobytu se může postupnĕ odpoutat a povznést na duchovní úroveň. Poté může Pánu prokazovat bezpříčinnou, očištĕnou službu. Śrī Caitanya Mahāprabhu svým výrokem āmā haite kichu nahe („Nemám s tím nic společného“) stanovil ideální příklad pro človĕka ve stavu odříkání. Pokud se totiž sannyāsī bude zastávat nĕjakého viṣayīho neboli človĕka pohrouženého v hmotných činnostech, stane se jeho chování terčem kritiky. Človĕk ve stavu odříkání by se nemĕl zajímat o hmotné činnosti, a pokud to z náklonnosti k určité osobĕ dĕlá, je třeba to považovat za jeho zvláštní milost.