Text 68
sannyāsī virakta tomāra kā-sane sambandha?
vyavahāra lāgi’ tomā bhaje, sei jñāna-andha
sannyāsī – sannyāsī; virakta – ten, kdo se vzdal všech vztahů s ostatními; tomāra – Tvůj; kā-sane – s kým; sambandha – vztah; vyavahāra lāgi' – s nĕjakým hmotným zámĕrem; tomā bhaje – uctívá Tĕ; sei – ten; jñāna-andha – slepý k veškerému poznání.
„Jsi odříkavý sannyāsī. Jaké Ty máš vztahy? Ten, kdo Tĕ uctívá s nĕjakým hmotným zámĕrem, je slepý vůči veškerému poznání.“
Stát se oddaným Pána pro splnĕní hmotných zámĕrů je velká chyba. Mnoho lidí se stává napodobeninami oddaných pro dosažení hmotných zisků. Materialisté nĕkdy ve skutečnosti přímo vykonávají profesionální oddanou službu a vydržují si Viṣṇua, Nejvyšší Osobnost Božství, jako zdroj obživy. Nic z toho však není v pořádku. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura zmiňuje, že v knize Sapta-śatī se lze dozvĕdĕt, jak človĕk, který uctívá bohyni Durgu, prosí o různé druhy hmotného zisku. Takové činnosti jsou mezi obyčejnými lidmi velmi populární, ale jsou to jen pokusy hloupých, slepých lidí (sei jñāna-andha).
Materialista neví, proč by se mĕl človĕk stát oddaným. Jediným zájmem oddaného je uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství. Čistou oddanou službu definuje Śrīla Rūpa Gosvāmī:
anyābhilāṣitā-śūnyaṁ
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā
Oddaný by mĕl být zcela oproštĕný od všech hmotných tužeb a mĕl by Kṛṣṇovi sloužit jen proto, aby Ho potĕšil. Nĕkteří z tĕch, kdo se zajímají pouze o uspokojení svých vlastních smyslů (bhukti-mukti-siddhi-kāmī), si přejí v plné míře užívat tohoto hmotného svĕta, nĕkteří z nich touží po osvobození a splynutí s Brahmanem a jiní zase chtĕjí provádĕt kouzla na základĕ mystických sil a stát se tak inkarnacemi Boha. To vše je v rozporu se zásadami oddané služby. Všech hmotných tužeb je nutné se vzdát. Touha impersonalisty splynout s Brahmanem je také hmotná, protože takový impersonalista chce splynutím s Kṛṣṇou uspokojit svoje smysly, místo aby sloužil Jeho lotosovým nohám. Taková osoba poklesne zpátky do hmotné existence, i kdyby již splynula se září Brahmanu. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.2.32) se uvádí:
āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ
Māyāvādští filosofové se dokonce i poté, co dosáhli osvobození od hmotných činností a splynuli se září Brahmanu, musí vrátit do tohoto hmotného svĕta, protože nevĕdí nic o transcendentální službĕ Pánu.