Text 112
bhaṭṭa kahe, — tumi yei kaha, sei vidhi-dharma
ei rāga-mārge āche sūkṣma-dharma-marma
bhaṭṭa kahe – Bhaṭṭācārya řekl; tumi yei kaha – cokoliv říkáš; sei vidhi-dharma – takové jsou usmĕrňující zásady; ei rāga-mārge – v této spontánní lásce; āche – jsou; sūkṣma-dharma-marma – jemné nuance náboženství.
Bhaṭṭācārya králi řekl: „To, co jsi řekl, je správné podle usmĕrňujících zásad pro návštĕvu posvátných míst. Je zde však ještĕ jiná cesta, cesta spontánní lásky. Podle tĕchto zásad má plnĕní náboženských pravidel jemné nuance.“
Podle védských zásad musí žít človĕk před vstupem na svaté poutní místo v celibátu. Lidé jsou obecnĕ velmi navyklí smyslovému požitku, a dokud si v noci neužijí sexu, nemohou spát. Usmĕrňující zásady proto přikazují, že by mĕl každý obyčejný človĕk před návštĕvou svatého poutního místa dodržovat celibát. Jakmile na posvátné místo přijde, mĕl by se jeden den postit, oholit si hlavu a potom se vykoupat v místní řece či oceánu. To vše je potřeba k odstranĕní následků hříšných činností. Navštívit svaté poutní místo znamená odstranit reakce za hříšný život. Ti, kdo jdou na svaté poutní místo, tam ve skutečnosti odloží reakce za své hříšné činnosti, a posvátná místa jsou proto přetížená hříchy, které tam návštĕvníci zanechávají.
Když takové svaté místo navštíví svĕtec nebo čistý oddaný, vstřebá hříšné následky zanechané obyčejnými lidmi a svaté místo očistí. Tīrthī-kurvanti tīrthāni (Śrīmad-Bhāgavatam 1.13.10). Je proto nĕco jiného, když posvátné místo navštíví obyčejný človĕk, nebo vznešený svĕtec. Obyčejný človĕk na posvátném místĕ své hříchy zanechá, a svatá osoba neboli oddaný tyto hříchy pouhou svou přítomností očistí. Oddaní Pána Caitanyi Mahāprabhua nebyli obyčejní lidé, a proto nepodléhali tĕmto usmĕrňujícím zásadám pro návštĕvu svatého místa. Projevovali svou spontánní lásku ke Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi. Okamžitĕ po příchodu na svaté místo šli navštívit Pána Caitanyu a na Jeho pokyn přijali mahā-prasādam, aniž by následovali omezení platná na posvátných místech.