Text 165
haridāsa kahe, — muñi nīca-jāti chāra
mandira-nikaṭe yāite mora nāhi ādhikāra
haridāsa kahe – Haridāsa Ṭhākura řekl; muñi – já; nīca-jāti – nízké třídy; chāra – odporný; mandira-nikaṭe – k chrámu; yāite – jít; mora – moje; nāhi – není; ādhikāra – oprávnĕní.
Haridāsa Ṭhākura odpovĕdĕl: „Já se k chrámu nemohu přiblížit, protože jsem nízkého původu a jsem odporný. Nemám právo tam jít.“
Přestože byl Haridāsa Ṭhākura tak vznešený vaiṣṇava, že ho nazývali Haridāsa Gosvāmī, nechtĕl narušovat obecné smýšlení obyčejných lidí. Haridāsa Ṭhākura byl tak vznešený, že byl oslovován ṭhākura a gosāñi, což jsou tituly pro ty nejpokročilejší vaiṣṇavy. Duchovnímu mistrovi se obvykle říká gosāñi a slovem ṭhākura jsou označováni paramahaṁsové neboli ti, kdo jsou na té nejvyšší duchovní úrovni. Haridāsa Ṭhākura se však nechtĕl přiblížit k chrámu, přestože ho tam volal samotný Śrī Caitanya Mahāprabhu. Do Jagannāthova chrámu jsou dodnes pouštĕni pouze ti hinduisté, kteří jsou součástí varṇāśramského uspořádání. Jiným kastám, a zvláštĕ tĕm, kdo nejsou hinduisty, není vstup do chrámu povolen. Toto pravidlo platí již dlouho, a tak se Haridāsa Ṭhākura, i když byl zajisté oprávnĕný a kvalifikovaný do chrámu vstoupit, k nĕmu nechtĕl ani přiblížit. Tomu se říká vaiṣṇavská pokora.