Text 176
sei ghara āmāke deha’ — āche prayojana
nibhṛte vasiyā tāhāṅ kariba smaraṇa
sei ghara – tuto místnost; āmāke deha' – dej Mi prosím; āche prayojana – je potřeba; nibhṛte – na osamĕlém místĕ; vasiyā – sedící; tāhāṅ – tam; kariba smaraṇa – budu vzpomínat na lotosové nohy Pána.
„Dejte Mi prosím tuto místnost, protože ji potřebuji. Na tomto osamĕlém místĕ se posadím a budu vzpomínat na lotosové nohy Pána.“
Tento výrok Śrī Caitanyi Mahāprabhua je významný. Nibhṛte vasiyā tāhāṅ kariba smaraṇa: „Posadím se na tom osamĕlém místĕ a budu vzpomínat na lotosové nohy Pána.“ Začátečníci by nemĕli toto sezení na osamĕlém místĕ a vzpomínání na Pána zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry napodobovat. Vždy musíme mít na pamĕti, že to byl samotný Śrī Caitanya Mahāprabhu, kdo chtĕl takové osamĕlé místo, ať pro sebe, nebo pro Haridāse Ṭhākura. Nikdo nedokáže znenadání dosáhnout úrovnĕ Haridāse Ṭhākura, sednout si na osamĕlém místĕ, zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a vzpomínat na lotosové nohy Pána. Tímto způsobem může jednat pouze vznešená osobnost, jako je Haridāsa Ṭhākura nebo Śrī Caitanya Mahāprabhu, který osobnĕ ukazuje správné chování ācāryi.
V současnosti vidíme, že nĕkteří členové Mezinárodní společnosti pro vĕdomí Kṛṣṇy mají tendenci opustit svoje kazatelské činnosti, aby se usadili na nĕjakém odlehlém místĕ. To však není dobré znamení. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tento postup, co se týče začátečníků, odsoudil. V jedné své písni dokonce říká: pratiṣṭhāra tare, nirjanera ghare, tava hari-nāma kevala kaitava: „Sezení na osamĕlém místĕ s úmyslem zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru se považuje za podvádĕní.“ Začátečník to v žádném případĕ nedokáže. Začínající oddaný musí velice usilovnĕ pracovat pod vedením duchovního mistra a tak kázat učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Sednout si na odlehlém místĕ a zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, jak to dĕlal samotný Śrī Caitanya Mahāprabhu, může teprve tehdy, když ve své oddanosti dosáhne zralosti. Śrī Caitanya Mahāprabhu je Nejvyšší Osobnost Božství, ale aby nám ukázal správný příklad, cestoval nepřetržitĕ šest let po Indii a teprve potom se usadil v Džagannáth Purí. Dokonce i tam zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru na velkých shromáždĕních v Jagannāthovĕ chrámu. Důležité tedy je nesnažit se na začátku svého transcendentálního života napodobovat Haridāse Ṭhākura. Nejdříve musíme ve své oddanosti zcela dozrát a tak dostat svolení Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Jedinĕ tehdy se můžeme v klidu posadit na odlehlém místĕ, zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a vzpomínat na lotosové nohy Pána. Smysly jsou velmi silné, a pokud chce začátečník napodobovat Haridāse Ṭhākura, jeho nepřátelé (kāma, krodha, lobha, moha, mada a mātsarya) jej budou vyrušovat a unaví ho. Začátečník místo zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry jen tvrdĕ usne. Kazatelská práce je určena pokročilým oddaným, a když pokročilý oddaný na žebříčku oddanosti pokročí ještĕ dále, může se uchýlit na odlehlé místo a zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru tam. Pokud ale nĕkdo jen imituje pokročilé úrovnĕ duchovního života, poklesne jako sahajiyové ve Vrindávanu.