Text 187
dui-jane premāveśe karena krandane
prabhu-guṇe bhṛtya vikala, prabhu bhṛtya-guṇe
dui-jane – oba dva; prema-āveśe – v extázi lásky; karena krandane – plakali; prabhu-guṇe – Pánovými vlastnostmi; bhṛtya – služebník; vikala – promĕnĕný; prabhu – Pán; bhṛtya-guṇe – vlastnostmi služebníka.
Pán i Jeho služebník potom začali v láskyplné extázi plakat. Pána úplnĕ promĕnily vlastnosti Jeho služebníka a toho zase promĕnily vlastnosti jeho Pána.
Māyāvādští filosofové říkají, že se živá bytost a Nejvyšší Pán od sebe neliší, a proto staví promĕny živé bytosti na stejnou úroveň s promĕnami Pána. Māyāvādī jinými slovy říkají, že Pán je spokojený, když je živá bytost spokojená, a nespokojený, když je živá bytost nespokojená. Tímto překrucováním významu slov se māyāvādī snaží dokázat, že mezi živou bytostí a Pánem není žádný rozdíl. To však není pravda. Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī v tomto verši vysvĕtluje: prabhu-guṇe bhṛtya vikala, prabhu bhṛtya-guṇe. Pán a živá bytost si nejsou rovni, protože Pán je vždy vládcem a živá bytost je vždy služebníkem. K promĕnám dochází pod vlivem transcendentálních vlastností, a proto se říká, že služebník Pána je Pánovým srdcem a Pán je srdcem služebníka. To Pán Kṛṣṇa vysvĕtluje také v Bhagavad-gītĕ (4.11):
ye yathā māṁ prapadyante
tāṁs tathaiva bhajāmy aham
mama vartmānuvartante
manuṣyāḥ pārtha sarvaśaḥ
„Každého odmĕňuji podle toho, jak se Mi odevzdává. Všichni v každém ohledu kráčejí po Mé cestĕ, ó synu Pṛthy.“
Pán vždy dychtí blahopřát svému služebníkovi za jeho transcendentální vlastnosti. Služebník slouží Pánu k Jeho potĕšení a Pán to stejnĕ mile oplácí tím, že svému služebníkovi prokáže ještĕ víc služby.