Text 189

Toto je příklad opĕtování citů mezi pánem a služebníkem. Služebník si myslí, že je velice nečistý, a tak by se ho pán nemĕl dotýkat, ale pán si myslí, že se sdružováním s tolika nečistými živými bytostmi znečistil, a proto se musí dotknout čistého oddaného, jako je Haridāsa Ṭhākura, aby se očistil. Skutečností však je, že jak pán, tak služebník jsou již očištĕní, protože ani jeden z nich není ve styku s nečistotami hmotné existence. Jsou již kvalitativnĕ totožní, protože jsou oba nejčistší. Je zde však rozdíl v kvantitĕ, protože pán je neomezený, zatímco služebník je omezený. Služebník je proto vždy svému pánu podřízený a tento vztah je vĕčný a nenarušitelný. Jakmile služebník pociťuje touhu stát se pánem, klesá do māyi. Pod vliv māyi tedy živá bytost padá kvůli zneužití své svobodné vůle.

Māyāvādští filosofové se snaží vysvĕtlit rovnost mezi pánem a služebníkem z hlediska kvantity, ale nejsou schopni vysvĕtlit, proč se služebník stává obĕtí māyi, když si je s pánem roven. Pokouší se vysvĕtlit, že když služebník, živá bytost, unikne ze spárů māyi, okamžitĕ se znovu stává takzvaným pánem. Takové vysvĕtlení je však neuspokojivé. Pán je neomezený, a tak se nemůže stát obĕtí māyi, protože v takovém případĕ by byla Jeho neomezenost narušená. Māyāvādské vysvĕtlení tudíž není správné. Skutečností zůstává, že pán je vždy pánem a je neomezený, kdežto služebník je omezený, a proto mu nĕkdy māyā kříží plány. Māyā je také pánova energie a je také neomezená; omezený služebník nebo omezená živá bytost jsou tedy nuceni zůstat podřízeni pánu nebo pánovĕ energii māyi. Když je človĕk osvobozen od vlivu māyi, může se stát opĕt čistým služebníkem, kvalitativnĕ totožným s Pánem. Vztah mezi pánem a služebníkem trvá díky tomu, že jeden z nich je neomezený a druhý omezený.