Text 209
nānā piṭhā-pānā khāya ākaṇṭha pūriyā
madhye madhye ‘hari’ kahe ānandita hañā
nānā – různé; piṭhā-pānā – koláčky a sladkou rýži; khāya – jedí; ā-kaṇṭha pūriyā – naplňující se až po krk; madhye madhye – příležitostnĕ; hari – svaté jméno Kṛṣṇy; kahe – říkají; ānandita hañā – s velkou radostí.
Jedli všemožné druhy koláčků a sladké rýže a naplnili se až po krk. Přitom chvílemi radostnĕ vykřikovali svaté jméno Pána.
U vaiṣṇavů je obvyklé čas od času zpívat bĕhem přijímání prasādam svaté jméno Pána Hariho a také jiné písnĕ, jako je śarīra avidyā-jāla. Ti, kdo uctívají prasādam, zbytky jídla obĕtovaného Božstvu, si musí neustále uvĕdomovat, že prasādam není obyčejné jídlo. Je transcendentální. Proto si připomínáme:
mahā-prasāde govinde
nāma-brahmaṇi vaiṣṇave
sv-alpa-puṇya-vatām rājan
viśvāso naiva jāyate
Ti, kdo nejsou zbožní, nemohou pochopit hodnotu mahā-prasādam a svatého jména Pána. Jak prasādam, tak Pánovo jméno jsou na úrovni Brahmanu, neboli na duchovní úrovni. Nikdy bychom nemĕli prasādam považovat za obyčejné hotelové jídlo a také bychom se nemĕli ani dotknout žádného jídla, které nebylo obĕtováno Božstvu. Každý vaiṣṇava tuto zásadu přísnĕ následuje a nepřijme žádné jídlo, které není prasādam. Mĕli bychom přijímat prasādam s velkou vírou, zpívat svaté jméno Pána, uctívat Božstvo v chrámu a neustále si uvĕdomovat, že Božstvo, mahā-prasādam a svaté jméno nepatří na svĕtskou úroveň. Díky uctívání Božstva, jedení prasādam a zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry můžeme neustále spočívat na duchovní úrovni (brahma-bhūyāya kalpate).