Text 119
ei-mata gaura-śyāme, doṅhe ṭhelāṭheli
svarathe śyāmere rākhe gaura mahā-balī
ei-mata – takto; gaura-śyāme – Pánem Jagannāthem a Pánem Śrī Caitanyou Mahāprabhuem; doṅhe – mezi Nimi; ṭhelāṭheli – soutĕž v přetlačování; sva-rathe – ve vlastním voze; śyāmere – Pána Jagannātha; rākhe – drží; gaura – Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu; mahā-balī – nesmírnĕ mocný.
Mezi Caitanyou Mahāprabhuem a Pánem Jagannāthem tak vypukla soutĕž o to, kdo povede. Caitanya Mahāprabhu však svou silou způsobil, že na Nĕho musel Pán Jagannātha ve svém voze čekat.
Ve své Anubhāṣyi popisuje Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura extázi Śrī Caitanyi Mahāprabhua takto: Poté, co Śrī Kṛṣṇa, syn Mahārāje Nandy, opustil společnost gopī ve Vrindávanu, vĕnoval se svým zábavám ve Dvárace. Když jel Kṛṣṇa se svým bratrem, sestrou a dalšími obyvateli Dváraky na Kurukšétru, znovu se s obyvateli Vrindávanu potkal. Śrī Caitanya Mahāprabhu je rādhā-bhāva-dyuti-suvalita, což znamená, že Kṛṣṇa samotný přijímá roli Śrīmatī Rādhārāṇī, aby poznal Kṛṣṇu. Pán Jagannātha-deva je Kṛṣṇa a Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu je Śrīmatī Rādhārāṇī. To, jak Caitanya Mahāprabhu vedl Pána Jagannātha do chrámu Guṇḍici, odpovídá tomu, jak vedla Śrīmatī Rādhārāṇī Kṛṣṇu do Vrindávanu. Šrí Kšétra, Džagannáth Purí, byla brána jako království Dváraky neboli místo, kde si Kṛṣṇa užívá svrchovaného bohatství. Nyní Ho však Śrī Caitanya Mahāprabhu odvádĕl do Vrindávanu, prosté vesnice, kde jsou všichni obyvatelé naplnĕni extatickou láskou ke Kṛṣṇovi. Tak, jako je Vrindávan místem mādhurya-līly, je Šrí Kšétra místem aiśvarya-līly. Zdržení Śrī Caitanyi Mahāprabhua za vozem vyjadřovalo, že Pán Jagannātha, Kṛṣṇa, zapomínal na obyvatele Vrindávanu. I když je Kṛṣṇa opomíjel, zapomenout na nĕ nemohl. Bĕhem své honosné Ratha-yātry se tedy vracel do Vrindávanu. Śrī Caitanya Mahāprabhu se v roli Śrīmatī Rādhārāṇī přesvĕdčoval, jestli si Pán na obyvatele Vrindávanu stále ještĕ vzpomíná. Jakmile Caitanya Mahāprabhu zůstal za vozem, Jagannātha-deva, samotný Kṛṣṇa, pochopil, na co Śrīmatī Rādhārāṇī myslí, a proto se nĕkdy za tancem Śrī Caitanyi Mahāprabhua zpozdil, aby Śrīmatī Rādhārāṇī naznačil, že nezapomnĕl. Zastavil pohyb rathy a zůstal stát na místĕ. Pán Jagannātha tak dal najevo, že by bez extáze Śrīmatī Rādhārāṇī nemohl být spokojený. Když takto Jagannātha čekal, Gaurasundara, Caitanya Mahāprabhu, ve své extázi Śrīmatī Rādhārāṇī okamžitĕ přispĕchal ke Kṛṣṇovi, a tehdy se Pán Jagannātha zase pomalu rozjel vpřed. Všechny tyto soutĕživé výmĕny patřily k láskyplným vztahům mezi Kṛṣṇou a Śrīmatī Rādhārāṇī. V této soutĕži extáze Pána Caitanyi vůči Jagannāthovi a Jagannāthovy extáze vůči Śrīmatī Rādhārāṇī Caitanya Mahāprabhu vítĕzil.