Text 121
yaḥ kaumāra-haraḥ sa eva hi varas tā eva caitra-kṣapās
te conmīlita-mālatī-surabhayaḥ prauḍhāḥ kadambānilāḥ
sā caivāsmi tathāpi tatra surata-vyāpāra-līlā-vidhau
revā-rodhasi vetasī-taru-tale cetaḥ samutkaṇṭhate
yaḥ – ta samá osoba, která; kaumāra-haraḥ – zlodĕj mého srdce v mládí; saḥ – on; eva hi – jistĕ; varaḥ – milenec; tāḥ – tyto; eva – jistĕ; caitra-kṣapāḥ – lunou ozářené noci v mĕsíci Caitra; te – tyto; ca – a; unmīlita – zralých; mālatī – kvĕtů mālatī; surabhayaḥ – vůní; prauḍhāḥ – nasycený; kadamba – vůní kvĕtů kadamba; anilāḥ – vánky; sā – ta samá; ca – také; eva – jistĕ; asmi – jsem; tathāpi – přesto; tatra – tam; surata-vyāpāra – v důvĕrném jednání; līlā – zábav; vidhau – způsobem; revā – řeky jménem Réva; rodhasi – na březích; vetasī – s názvem Vetasī; taru-tale – pod stromem; cetaḥ – Moje mysl; samutkaṇṭhate – touží jít.
„,Ten, který mi ukradl v mládí srdce, je nyní znovu mým Pánem. Jsou zde ty samé mĕsíčné noci období Caitra, stejná vůnĕ kvĕtů mālatī a z kadambového háje vanou stejnĕ sladké vánky. Já jsem v našem důvĕrném vztahu ta samá milenka, a přesto zde má mysl není šťastná. Dychtím jít zpĕt k tomu místu na břehu řeky Révy pod stromem Vetasī. Taková je moje touha.̀“
Tento verš se objevuje v Padyāvalī (386).