Text 136
āhuś ca te nalina-nābha padāravindaṁ
yogeśvarair hṛdi vicintyam agādha-bodhaiḥ
saṁsāra-kūpa-patitottaraṇāvalambaṁ
gehaṁ juṣām api manasy udiyāt sadā naḥ
āhuḥ – gopī řekly; ca – a; te – Tvé; nalina-nābha – ó Pane, jehož pupek se podobá lotosovému kvĕtu; pada-aravindam – lotosové nohy; yoga-īśvaraiḥ – velkými mystickými yogīmi; hṛdi – v srdci; vicintyam – meditovat o; agādha-bodhaiḥ – kteří byli vysoce učenými filosofy; saṁsāra-kūpa – temná studna hmotné existence; patita – pokleslých; uttaraṇa – osvoboditelé; avalambam – jediné útočištĕ; geham – rodinnými záležitostmi; juṣām – tĕch, kdo jsou zamĕstnáni; api – přestože; manasi – v myslích; udiyāt – nechť je probuzeno; sadā – vždy; naḥ – našich.
„(Gopī řekly:) ,Drahý Pane, máš pupek jako lotosový kvĕt a Tvé lotosové nohy jsou jediným útočištĕm pro ty, kteří spadli do hluboké studny hmotné existence. Tvé nohy uctívají a meditují o nich velcí mystičtí yogī a vysoce učení filosofové. Přejeme si, aby se tyto lotosové nohy zjevily také v našich srdcích, přestože jsme jen obyčejné osoby zamĕstnané domácími povinnostmi.̀“
Toto je citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.82.48). Gopī se nikdy nezajímaly o karma-yogu, jñāna-yogu nebo dhyāna-yogu. Zajímala je pouze bhakti-yoga. Dokud k tomu nebyly donuceny, nechtĕly o lotosových nohách Pána meditovat. Radĕji si Pánovy lotosové nohy pokládaly na svá ňadra. Nĕkdy litovaly, že jsou jejich ňadra příliš tvrdá, a obávaly se, že Kṛṣṇu nebude příliš tĕšit, když na nich nechá spočívat své lotosové nohy. Když do tĕchto mĕkkých chodidel bodala na vrindávanských pastvinách zrnka písku, gopīm to působilo velkou bolest a dohánĕlo je to k pláči. Gopī chtĕly mít Kṛṣṇu neustále doma, a tak byly jejich mysli neustále pohroužené ve vĕdomí Kṛṣṇy. Tak čisté vĕdomí Kṛṣṇy se může probudit jedinĕ ve Vrindávanu. Śrī Caitanya Mahāprabhu tak začal odhalovat svou mysl, která přetékala extází gopī.