Text 139
pūrve uddhava-dvāre, ebe sākṣāt āmāre,
yoga-jñāne kahilā upāya
tumi — vidagdha, kṛpāmaya, jānaha āmāra hṛdaya,
more aiche kahite nā yuyāya
pūrve – dříve; uddhava-dvāre – skrze Uddhavu; ebe – nyní; sākṣāt – přímo; āmāre – Mnĕ; yoga – mystická jógová meditace; jñāne – filosofická spekulace; kahilā – říkal jsi; upāya – způsob; tumi – Ty; vidagdha – vtipný; kṛpā-maya – milostivý; jānaha – znáš; āmāra – Moji; hṛdaya – mysl; more – ke Mnĕ; aiche – takto; kahite – mluvit; nā yuyāya – nehodí se.
„Můj drahý Kṛṣṇo, když jsi žil v Mathuře, poslal jsi Uddhavu, aby Mne učil spekulativnímu poznání a mystické yoze. Nyní říkáš osobnĕ to samé, ale Moje mysl to nepřijímá. V Mé mysli není pro jñāna-yogu a dhyāna-yogu místo. I když Mĕ velmi dobře znáš, přesto Mĕ poučuješ o jñāna-yoze a dhyāna-yoze, a to bys nemĕl dĕlat.“
Proces mystické yogy, spekulativní způsob hledání Nejvyšší Absolutní Pravdy, tomu, kdo je trvale pohroužený v myšlenkách na Kṛṣṇu, vůbec nic neříká. Oddaní se o spekulaci vůbec nezajímají. Oddaný by mĕl místo rozvíjení spekulativního poznání či praktikování mystické yogy uctívat Božstvo v chrámu a neustále Pánu sloužit. Realizace oddaných je, že uctívání Božstva v chrámu je stejné jako sloužit Pánu přímo. Božstvo je známé jako arcā-vigraha nebo arcā-avatāra, inkarnace Nejvyššího Pána v podobĕ hmotných projevů (mosaz, kámen či dřevo). Mezi Kṛṣṇou projeveným ve hmotĕ a Kṛṣṇou projeveným v duchovní energii není z konečného hlediska rozdíl, protože obojí jsou Jeho energie. Pro Kṛṣṇu rozdíl mezi hmotnou a duchovní energií neexistuje. Jeho projevení v hmotné podobĕ je proto stejnĕ dobré jako Jeho původní podoba sac-cid-ānanda-vigraha. Oddaný neustále zapojený v uctívání Božstva podle usmĕrňujících zásad uvedených v śāstrách a předávaných duchovním mistrem postupnĕ realizuje, že je v přímém styku s Nejvyšší Osobností Božství, a tak ztrácí zájem o takzvanou meditaci, yogu či mentální spekulaci.