Text 142
deha-smṛti nāhi yāra, saṁsāra-kūpa kāhāṅ tāra,
tāhā haite nā cāhe uddhāra
viraha-samudra-jale, kāma-timiṅgile gile,
gopī-gaṇe neha’ tāra pāra
deha-smṛti – tĕlesné pojetí života; nāhi – ne; yāra – ten, jehož; saṁsāra-kūpa – skrytá studna hmotné existence; kāhāṅ – kde je; tāra – jeho; tāhā haite – z toho; nā – ne; cāhe – chce; uddhāra – osvobození; viraha-samudra-jale – ve vodĕ oceánu odloučení; kāma-timiṅgile – transcendentální Amor v podobĕ ryby timiṅgila; gile – polyká; gopī-gaṇe – gopī; neha' – prosím vysvoboď; tāra pāra – nad to.
Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Gopī spadly do velkého oceánu odloučení a jsou požírány rybami timiṅgila, které představují jejich nadĕje, že Ti budou sloužit. Gopī musí být z tlam tĕchto ryb timiṅgila vysvobozeny, protože jsou to čisté oddané. Proč by mĕly toužit po osvobození, když se jich hmotné pojetí života už netýká? Gopī nechtĕjí osvobození, po kterém touží yogī a jñānī, protože již jsou osvobozeny z oceánu hmotné existence.“
Tĕlesné pojetí se rodí z touhy po hmotném požitku. Tomu se říká vipada-smṛti, což je opak skutečného života. Živá bytost je vĕčným služebníkem Kṛṣṇy, ale když si chce užívat hmotného života, nemůže dĕlat pokrok v duchovním životĕ. Hmotný pokrok nikdy človĕka šťastným neudĕlá. To je řečeno také ve Śrīmad-Bhāgavatamu (7.5.30): adānta-gobhir viśatāṁ tamisraṁ punaḥ punaś carvita-carvanānām. S neovládnutými smysly může človĕk dĕlat pokrok v pekelném životĕ a donekonečna žvýkat přežvýkané neboli přijímat opakované zrození a smrt. Podmínĕné duše využívají délku života mezi zrozením a smrtí ke stále stejným banálním činnostem – jedení, spaní, vyhledávání partnera opačného pohlaví a obranĕ. Stejné činnosti nacházíme i v nižších druzích. A protože se tyto činnosti neustále opakují, dĕlat je je stejné jako žvýkat to, co již bylo přežvýkáno. Pokud se nĕkdo dokáže vzdát tužeb po všedním hmotném životĕ a místo toho radĕji přijmout vĕdomí Kṛṣṇy, bude vysvobozen ze zajetí přísných zákonů hmotné přírody. Nemusí o osvobození zvlášť usilovat. Pokud se jednoduše zapojí do služby Pánu, bude automaticky osvobozen. Śrīla Bilvamaṅgala Ṭhākura proto říká: muktiḥ svayaṁ mukulitāñjali sevate 'smān – „Osvobození přede mnou stojí se sepjatýma rukama a prosí, aby mi mohlo sloužit.“