Text 145
nā gaṇi āpana-duḥkha, dekhi’ vrajeśvarī-mukha,
vraja-janera hṛdaya vidare
kibā māra’ vraja-vāsī, kibā jīyāo vraje āsi’,
kena jīyāo duḥkha sahāibāre?
nā gaṇi – nestarám se; āpana-duḥkha – Moje osobní neštĕstí; dekhi' – když vidím; vrajeśvarī-mukha – tvář matky Yaśody; vraja-janera – všech obyvatel Vrindávanu; hṛdaya vidare – pukají srdce; kibā – zdali; māra' vraja-vāsī – chceš zabít obyvatele Vrindávanu; kibā – nebo; jīyāo – chceš, aby žili; vraje āsi' – přicházející do Vrindávanu; kena – proč; jīyāo – necháváš je žít; duḥkha sahāibāre – jen, aby mohli trpĕt neštĕstím.
„O své neštĕstí se nestarám, ale když vidím utrápenou tvář matky Yaśody a jak kvůli Tobĕ všem obyvatelům Vrindávanu puká srdce, říkám si, jestli je snad nechceš všechny zabít. Nebo je snad chceš přivést k životu tím, že tam přijedeš? Proč je jen udržuješ při životĕ v takovém utrpení?“