Text 147
tumi — vrajera jīvana, vraja-rājera prāṇa-dhana,
tumi vrajera sakala sampad
kṛpārdra tomāra mana, āsi’ jīyāo vraja-jana,
vraje udaya karāo nija-pada
tumi – Ty; vrajera jīvana – život Vrindávanu; vraja-rājera – a krále Vradži, Nandy Mahārāje; prāṇa-dhana – jediným životem; tumi – Ty; vrajera – Vrindávanu; sakala sampad – veškeré bohatství; kṛpā-ardra – rozplývající se milosrdností; tomāra mana – Tvoje mysl; āsi' – přijď a; jīyāo – dáš život; vraja-jana – všem obyvatelům Vrindávanu; vraje – ve Vrindávanu; udaya karāo – vyjev; nija-pada – své lotosové nohy.
„Můj drahý Kṛṣṇo, jsi životem Vrindávan-dhámu. Jsi zvláštĕ životem Nandy Mahārāje. Jsi jediným bohatstvím vrindávanské zemĕ a jsi velmi milostivý. Prosím přijď a zachraň tak život všech vrindávanských obyvatel. Ponech prosím své lotosové nohy zase ve Vrindávanu.“
Śrīmatī Rādhārāṇī nevyjádřila své vlastní strádání z odloučení od Kṛṣṇy. Chtĕla v Kṛṣṇovi probudit soucit se situací ostatních ve Vrindávan-dhámu – matkou Yaśodou, Mahārājem Nandou, pasáčky, gopīmi, ptáky a čmeláky na březích Jamuny, vodou Jamuny, stromy, lesy a vším ostatním, co ke Kṛṣṇovi patřilo, než opustil Vrindávan a odjel do Mathury. Tyto pocity Śrīmatī Rādhārāṇī vyjadřoval Śrī Caitanya Mahāprabhu, a proto zval Pána Jagannātha, Kṛṣṇu, aby se vrátil do Vrindávanu. To je důvod, proč jede ratha-yātrový vůz z Džagannáth Purí do chrámu Guṇḍici.