Text 24

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v této souvislosti poznamenává, že Pán Jagannātha zůstal jako vzorný manžel se svou ženou, nejvyšší bohyní štĕstí, patnáct dní v ústraní. Pán však chtĕl vyjít ze soukromí, aby potĕšil své oddané. Pán si užívá dvĕma způsoby, zvanými svakīya a parakīya. Pánova milostná láska ve svakīya-rase se vztahuje k usmĕrňujícím zásadám dodržovaným ve Dvárace, kde se Pán žení s mnoha královnami. Ve Vrindávanu však Pán nechová milostnou lásku ke svým manželkám, ale ke svým přítelkyním gopīm. Milostné lásce s gopīmi se říká parakīya-rasa. Pán Jagannātha opouští ústraní, ve kterém si užíval společnosti nejvyšší bohynĕ štĕstí na úrovni svakīya-rasy, a odjíždí do Vrindávanu, kde si vychutnává parakīya-rasu. Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura nám proto připomíná, že Pánovo potĕšení z parakīya-rasy je vyšší povahy než Jeho potĕšení ze svakīya-rasy.

V hmotném svĕtĕ je parakīya-rasa neboli milostné pletky se svobodnými dívkami tím nejpokleslejším vztahem, ale v duchovním svĕtĕ je tento druh milostného vztahu považován za nejvyšší požitek. V hmotném svĕtĕ je všechno pouhým odrazem svĕta duchovního a tento odraz je zvrácený. Událostem duchovního svĕta nemůžeme porozumĕt na základĕ našich zkušeností v hmotném svĕtĕ. Svĕtští učenci a žongléři se slovy si proto Pánovy zábavy s gopīmi mylnĕ vykládají. Parakīya-rasu duchovního svĕta by nemĕl rozebírat nikdo, kdo není velmi pokročilý v čisté oddané službĕ. Parakīya-rasa v duchovním a hmotném svĕtĕ se nedá srovnávat. Ta duchovní je jako zlato a ta hmotná jako železo. A protože je mezi nimi tak velký rozdíl, není v podstatĕ možné je porovnávat. Zkušený človĕk však umí rozlišit mezi železem a zlatem a stejnĕ tak i ten, kdo má správnou realizaci, může snadno odlišit transcendentální činnosti duchovního svĕta od hmotných činností.