Text 106
prabhu kahe, — “yāṅra mukhe śuni eka-bāra
kṛṣṇa-nāma, sei pūjya, — śreṣṭha sabākāra”
prabhu kahe – Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl; yāṅra mukhe – v jehož ústech; śuni – slyším; eka-bāra – jednou; kṛṣṇa-nāma – svaté jméno Pána Kṛṣṇy; sei pūjya – ten je hoden uctívání; śreṣṭha sabākāra – nejlepší ze všech lidí.
Śrī Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl: „Kdokoliv jen jednou pronese svaté jméno Kṛṣṇy, je okamžitĕ hoden uctívání a je nejlepší z lidí.“
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura říká, že ten, kdo jednou vysloví Kṛṣṇovo svaté jméno, je dokonalý a mĕl by být považován za vaiṣṇavu. Śrīla Rūpa Gosvāmī to potvrzuje ve své Upadeśāmṛtĕ (5): kṛṣṇeti yasya giri taṁ manasādriyeta. S takovou vírou ve svaté jméno může človĕk začít žít na úrovni vĕdomí Kṛṣṇy. Obyčejný človĕk však nedokáže zpívat svaté jméno Kṛṣṇy s takovou vírou. Svaté jméno Kṛṣṇy je třeba přijímat jako totožné se samotnou Transcendencí, Nejvyšší Osobností Božství. V Padma Purāṇĕ je řečeno: „Svaté jméno Kṛṣṇy se od Kṛṣṇy neliší a je jako zázračný kámen cintāmaṇi. Toto jméno je Kṛṣṇa zosobnĕný v podobĕ zvuku, a proto je dokonale transcendentální a vĕčnĕ osvobozené od znečištĕní hmotou.“ Je tedy třeba si uvĕdomit, že jméno „Kṛṣṇa“ a Kṛṣṇa samotný se od sebe neliší. S touto vírou je pak třeba pokračovat ve zpívání svatého jména.
Ten, kdo je na začátečnické úrovni, nemůže pochopit prvky oddanosti čistého, ryzího oddaného. Pokud se však nováček zapojí do oddané služby, zvláštĕ do uctívání Božstev, a následuje pokyny pravého duchovního mistra, je čistý oddaný. Každý může využít naslouchání o vĕdomí Kṛṣṇy od takového oddaného a tak se postupnĕ očistit. Každý oddaný, který vĕří, že svaté jméno Pána se od Pána neliší, je čistý oddaný, i kdyby to byl začátečník. Druzí se v jeho společnosti také mohou stát vaiṣṇavy.
Materialistický oddaný je ten, který s vírou uctívá Božstvo Hariho, ale neprokazuje náležitou úctu oddaným a dalším. To je řečeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (11.2.47):
arcāyām eva haraye
pūjāṁ yaḥ śraddhayehate
na tad-bhakteṣu cānyeṣu
sa bhaktaḥ prākṛtaḥ smṛtaḥ
I sdružováním s takovýmto začátečníkem se však človĕk může stát oddaným. Když Pán Caitanya učil Sanātanu Gosvāmīho, řekl:
śraddhāvān jana haya bhakti-adhikārī
̀uttama',`madhyama',`kaniṣṭha' — śraddhā-anusārī
yāhāra komala-śraddhā, se ‘kaniṣṭha’ jana
krame krame teṅho bhakta ha-ibe ‘uttama’
rati-prema-tāratamye bhakta-taratama
„Ten, kdo vyvinul pevnou víru, je pravým uchazečem o pokrok ve vĕdomí Kṛṣṇy. Oddaní se podle své víry dĕlí na oddané první třídy, druhé třídy a začínající oddané. Ten, kdo má počáteční víru, je označován jako kaniṣṭha-adhikārī neboli začátečník. Začátečník se však může stát pokročilým oddaným, pokud přísnĕ následuje usmĕrňující zásady dané duchovním mistrem. Kdo je madhyama-adhikārī nebo uttama-adhikārī tedy lze určit na základĕ jeho víry a připoutanosti ke Kṛṣṇovi.“ (Caitanya-caritāmṛta Madhya 22.64, 69, 71)
Závĕrem tedy je, že i začínající oddaný stojí výše než karmī a jñānī, protože má naprostou víru ve zpívání svatého jména Pána. Karmī ani jñānī, ať jsou sebevznešenĕjší, nemají víru v Pána Viṣṇua, Jeho svaté jméno či oddanou službu Jemu. Nĕkdo může být nábožensky pokročilý, ale pokud není vytrénován v oddané službĕ, pak na transcendentální úrovni dosáhl jen velmi málo. Dokonce i začínající oddaný zamĕstnaný uctíváním Božstva podle pravidel daných duchovním mistrem je ve vyšším postavení než ten, kdo jedná pro plody svého konání nebo kdo filosoficky spekuluje.