Text 264
ṣāṭhīre kaha — tāre chāḍuka, se ha-ila ‘patita’
‘patita’ ha-ile bhartā tyajite ucita
ṣāṭhīre kaha – řekni Ṣāṭhī; tāre chāḍuka – ať se ho vzdá; se ha-ila – stal se; patita – pokleslý; patita ha-ile – když nĕkdo poklesl; bhartā – takového manžela; tyajite – vzdát se; ucita – je povinnost.
„Řekni mé dceři Ṣāṭhī, aby přerušila vztah se svým manželem, protože poklesl. Pokud manžel poklesne, je povinností manželky vztah ukončit.“
Śrīla Sārvabhauma Bhaṭṭācārya zvážil, že zabití Amoghy by pachateli přineslo hříšné následky za zabití tĕla brāhmaṇy. Ze stejného důvodu nebylo žádoucí, aby Bhaṭṭācārya spáchal sebevraždu, protože byl také brāhmaṇa. Obĕ řešení tedy byla nepřijatelná, a proto se Bhaṭṭācārya rozhodl přerušit s Amoghou vztahy a již nikdy více mu nepohlédnout do tváře.
Co se týče zabití tĕla brāhmaṇy, Śrīmad-Bhāgavatam (1.7.53) přináší následující nařízení týkající se brahma-bandhua, človĕka zrozeného z brāhmaṇského otce, avšak postrádajícího brāhmaṇské vlastnosti:
brahma-bandhur na hantavya
ātatāyī vadhār-haṇaḥ
„Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇa řekl: ,Brahma-bandhu nesmí být zabit. Pokud však zaútočí, je třeba ho zabít.̀ “
Śrīla Śrīdhara Svāmī tento citát ze Śrīmad-Bhāgavatamu komentuje veršem ze smṛti:
ātatāyinam āyāntam
api vedānta-pāragam
jighāṁ santaṁ jighāṁsīyān
na tena brahma-hā bhavet
„ ,Útočník, který se chystá zabít, může být vzdĕlaným znalcem vedānty, ale přesto by mĕl být zabit, protože ze zášti zabíjí druhé. V takovém případĕ není zabití brāhmaṇy hříšné.̀ “
Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.7.57) se také říká:
vapanaṁ draviṇādānaṁ
sthānān niryāpaṇaṁ tathā
eṣa hi brahma-bandhūnāṁ
vadho nānyo 'sti daihikaḥ
„Trestem předepsaným pro brahma-bandhua je useknutí vlasů, odebrání majetku a vyhnání z domu. Nikde se nenařizuje zabít tĕlo.“
Ṣāṭhī, dceři Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi, bylo doporučeno, aby vztah se svým manželem ukončila. Śrīmad-Bhāgavatam (5.5.18) k tomu říká: na patiś ca sa syān na mocayed yaḥ samupeta-mṛtyum – „Človĕk se nemůže stát manželem, pokud ty, kdo na nĕm závisejí, nedokáže osvobodit od nevyhnutelné smrti.“ Pokud si človĕk není vĕdom Kṛṣṇy a nemá duchovní sílu, nemůže svoji manželku ochránit před opakovaným rozením a umíráním, a proto ho jako manžela nelze přijmout. Žena by mĕla svůj život a vše ostatní zasvĕtit Kṛṣṇovi, aby mohla udĕlat další pokrok v rozvoji vĕdomí Kṛṣṇy. Pokud její manžel zanechá rozvoje vĕdomí Kṛṣṇy a ona se vzdá svých vztahů s ním, následuje příkladu dvija-patnī, manželek brāhmaṇů provádĕjících obĕti. Ženu za přerušení takového vztahu nelze odsuzovat. Śrī Kṛṣṇa v tomto ohledu dvija-patnī ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.23.31–32) ujišťuje:
patayo nābhyasūyeran
pitṛ-bhrātṛ-sutādayaḥ
lokāś ca vo mayopetā
devā apy anumanvate
na prītaye ’nurāgāya hy aṅga-saṅgo nṛṇām iha
tan mano mayi yuñjānā acirān mām avāpsyatha
„Mé drahé dvija-patnī, nebojte se, že vás manželé po návratu domů zavrhnou. Ani vaši bratři, synové či otcové vás neodmítnou. Protože jste Mé čisté oddané, budou s vámi spokojeni nejen vaši příbuzní, ale také ostatní lidé i polobozi. Transcendentální láska ke Mnĕ nezávisí na tĕlesných svazcích, ale každý, jehož mysl je vždy pohroužena ve Mnĕ, ke Mnĕ zcela jistĕ velmi brzy přijde, aby byl vĕčnĕ se Mnou.“