Text 238
markaṭa-vairāgya nā kara loka dekhāñā
yathā-yogya viṣaya bhuñja’ anāsakta hañā
markaṭa-vairāgya – opičí odříkání; nā kara – nedĕlej; loka – lidem; dekhāñā – předvádĕjící se; yathā-yogya – jak se sluší; viṣaya – hmotné vĕci; bhuñja' – užívej si; anāsakta – bez připoutanosti; hañā – jsoucí.
„Nemĕl by sis hrát na oddaného a umĕle si odříkat. Prozatím si vhodným způsobem užívej hmotného svĕta, ale nepřipoutej se k nĕmu.“
Slova markaṭa-vairāgya, označující umĕlou askezi, jsou v tomto verši významná. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura při jejich výkladu poukazuje na to, jak opičáci navenek předvádĕjí odříkání, jelikož se neoblékají a žijí v lese nazí. Považují se proto za odříkavé, ale ve skutečnosti si horlivĕ užívají smyslového požitku s tucty opičích samic. Takovému odříkání se říká markaṭa-vairāgya – odříkání opic. Nikdo nemůže být skutečnĕ odříkavým, dokud není zcela znechucený hmotnými činnostmi, které vnímá jako překážku v duchovním pokroku. Odříkání by nemĕlo být phalgu, dočasné, ale mĕlo by pokračovat po celý život. Dočasné neboli opičí odříkání je jako odříkání, které lidé cítí na spalovišti mrtvol. Když človĕk nese mrtvé tĕlo na spalovištĕ, nĕkdy uvažuje: „Tak to je úplný konec tohoto tĕla. Proč tak tvrdĕ ve dne v noci pracuji?“ Takové pocity přirozenĕ vyvstanou v mysli každého, kdo jde na kremační ghāṭ. Jakmile se však vrátí, pohrouží se okamžitĕ znovu do hmotných činností majících za cíl smyslový požitek. Tomu se říká śmaśāna-vairāgya nebo markaṭa-vairāgya.
Človĕk může přijmout vše, co potřebuje ke službĕ Pánu. Pokud nĕkdo takto žije, může být opravdu odříkavý. V Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.108) se říká:
yāvatā syāt sva-nirvāhaḥ
svī-kuryāt tāvad artha-vit
ādhikye nyūnatāyāṁ ca
cyavate paramārthataḥ
„Základní životní potřeby človĕk musí přijímat, ale nemĕl by je umĕle zvĕtšovat. Nemĕl by je však ani zbytečnĕ snižovat. Má jednoduše přijímat nezbytné vĕci, které mu pomohou dĕlat duchovní pokrok.“
Ve své knize Durgama-saṅgamanī Śrī Jīva Gosvāmī komentuje, že slovo sva-nirvāhaḥ ve skutečnosti znamená sva-sva-bhakti-nirvāhaḥ. Zkušený oddaný přijme pouze ty hmotné vĕci, které mu budou nápomocné ve službĕ Pánu. V Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.256) je markaṭa-vairāgya neboli phalgu-vairāgya vysvĕtlena takto:
prāpañcikatayā buddhyā
hari-sambandhi-vastunaḥ
mumukṣubhiḥ parityāgo
vairāgyaṁ phalgu kathyate
„Pokud se osoby dychtící po osvobození zříkají vĕcí souvisejících s Nejvyšší Osobností Božství, protože je považují za hmotné, jejich odříkání se nazývá neúplné.“ Vše, co je příznivé pro službu Pánu, je třeba přijmout, a ne odmítnout jako nĕco hmotného. Yukta-vairāgya neboli vhodné odříkání je vysvĕtleno takto:
anāsaktasya viṣayān
yathārham upayuñjataḥ
nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe
yuktaṁ vairāgyam ucyate
„Vĕci by mĕly být přijímány pro službu Pánu, a ne pro vlastní smyslový požitek. Pokud nĕkdo nĕco přijme bez připoutanosti a proto, že se to nĕjak pojí s Kṛṣṇou, jeho odříkání se nazývá yukta-vairāgya.“ Kṛṣṇa je Absolutní Pravda a vše, co se přijímá pro službu Jemu, je tedy také Absolutní Pravda.
Slovo markaṭa-vairāgya Śrī Caitanya Mahāprabhu používá k označení takzvaných vaiṣṇavů, kteří se oblékají pouze do bederních roušek ve snaze napodobovat Śrīlu Rūpu Gosvāmīho. Tito lidé nosí pytlík s růžencem a opakují mantru, ale v srdci neustále myslí na to, jak získat ženy a peníze. Tito markaṭa-vairāgī si potají vydržují ženy, ale navenek vystupují jako odříkaví. Śrī Caitanya Mahāprabhu s tĕmito markaṭa-vairāgīmi neboli pseudo-vaiṣṇavy hrubĕ nesouhlasil.