Text 65
tāhāṅ siddhi kare — hena anye nā dekhiye
āmāra ‘duṣkara’ karma, tomā haite haye
tāhāṅ – tam; siddhi – úspĕch; kare – učiní; hena – takovou; anye – další osobu; nā – ne; dekhiye – vidím; āmāra – Moji; duṣkara – tĕžké vykonat; karma – práci; tomā – Tebe; haite – od; haye – bude úspĕšná.
Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Ty můžeš udĕlat to, co ani Já nedokážu. V celé Gaudadéši nenacházím nikoho jiného než Tebe, kdo by mohl splnit Mou misi.“
Misí Pána Caitanyi je osvobodit pokleslé duše tohoto vĕku. V tomto vĕku Kali je prakticky sto procent populace pokleslé. Śrī Caitanya Mahāprabhu jistĕ osvobodil mnoho pokleslých duší, ale Jeho žáci vĕtšinou pocházeli z vyšších vrstev společnosti. Osvobodil například Śrīlu Rūpu Gosvāmīho, Sanātanu Gosvāmīho, Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu a mnoho dalších, kteří byli společensky na výši, ale z duchovního pohledu pokleslí. Śrīla Rūpa a Sanātana Gosvāmī sloužili ve vládĕ, Sārvabhauma Bhaṭṭācārya byl nejvĕtším učencem Indie a Prakāśānanda Sarasvatī byl vůdcem mnoha tisíců māyāvādských sannyāsīch. Osoby, jako byli Jagāi a Mādhāi, však získaly osvobození od Śrīly Nityānandy Prabhua. Proto Pán Caitanya říká: āmāra`duṣkara' karma, tomā haite haye. Jagāi a Mādhāi byli osvobozeni výhradnĕ milostí Nityānandy Prabhua. Když Nityānandu Prabhua zranili, Pán Caitanya se rozzlobil a rozhodl se, že je zabije svou Sudarśana cakrou, ale Nityānanda Prabhu je před Pánovým hnĕvem zachránil a osvobodil je. Ve své inkarnaci jako Gaura-Nitāi Pán démony nemá zabíjet, ale má je osvobozovat kázáním vĕdomí Kṛṣṇy. V případĕ Jagāie a Mādhāie byl Śrī Caitanya Mahāprabhu tak rozzlobený, že by je okamžitĕ zabil, ale Nityānanda Prabhu byl tak milostivý, že je nejenom zachránil před smrtí, ale ještĕ je povýšil na transcendentální úroveň. To, co nemohl udĕlat Śrī Caitanya Mahāprabhu, tedy vykonal Nityānanda Prabhu.
Platí také, že ten, kdo je vĕrný službĕ Gaurovi a Nitāiovi v učednické posloupnosti, může předčít dokonce i službu Nityānandy Prabhua. Tak to chodí v učednické posloupnosti. Nityānanda Prabhu vysvobodil Jagāie a Mādhāie, ale služebník Nityānandy Prabhua může Jeho milostí vysvobodit mnoho tisíců takových Jagāiů a Mādhāiů. To je zvláštní požehnání učednické posloupnosti. Ten, kdo náleží do učednické posloupnosti, může být rozpoznán podle výsledků svých činností. V případĕ činností Pána a Jeho oddaných to platí vždy. Pán Śiva proto říká:
ārādhanānāṁ sarveṣāṁ
viṣṇor ārādhanaṁ paraṁ
tasmāt parataraṁ devi
tadīyānāṁ samarcanam
„Ze všech druhů uctívání je nejlepší uctívání Pána Viṣṇua a ještĕ lepší než to je uctívání Jeho oddaného, vaiṣṇavy.“ (Padma Purāṇa)
Milostí Viṣṇua může vaiṣṇava vykonat lepší službu než Viṣṇu; to je zvláštní výsada vaiṣṇavy. Pán chce ve skutečnosti vidĕt, že Jeho služebníci konají slavnĕjší činy než On sám. Například na Kuruovském bitevním poli Śrī Kṛṣṇa pobízel Arjunu k boji, protože tam podle Kṛṣṇova plánu mĕli všichni bojovníci zemřít. Kṛṣṇa však nechtĕl připsat zásluhy sobĕ, ale Arjunovi. Žádal ho proto, aby bojoval a získal tak slávu.
tasmāt tvam uttiṣṭha yaśo labhasva
jitvā śatrūn bhuṅkṣva rājyaṁ samṛddham
mayaivaite nihatāḥ pūrvam eva
nimitta-mātraṁ bhava savya-sācin
„Proto povstaň, připrav se k boji a získej slávu. Poraž své nepřátele a užívej si vzkvétajícího království. Již jsem zařídil, aby zemřeli, a ty, ó Savyasācī, můžeš být jen pouhým nástrojem v boji.“ (Gītā 11.33)
Nejvyšší Osobnost Božství tak přenechává zásluhy oddanému, který dokonale vykoná jakýkoliv tĕžký úkol. Dalším příkladem je Hanumānjī neboli Vajrāṅgajī, služebník Pána Rāmacandry. Byl to právĕ Hanumānjī, kdo se jedním skokem z břehu Bhárata-varši přenesl přes moře na pobřeží Lanky. Když se tam rozhodl jít Pán Rāmacandra, vydláždil si cestu kameny, které však díky Jeho milosti plavaly na mořské hladinĕ. Pokud budeme plnit pokyny Śrī Caitanyi Mahāprabhua a následovat příklad Śrī Nityānandy Prabhua, bude se toto hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy šířit a kazatelé, kteří budou zůstávat vĕrní službĕ Pánu, budou schopni plnit ještĕ tĕžší úkoly.